Většina států vznikla na základě národního principu. Každý národ zformoval do podoby státu nějaký panovník.
Panovník nastolil zákony a pravidla života. Určil vztah k víře, církvi a okolnímu světu. Státy se vyvíjely a měnily. Řízení státu není jednoduché. Stabilní stát musí být schopen ochránit své území před okolím – to je hlavní funkce státu. Mnoho panovníků ztratilo svoji moc. Některé státy však zůstaly zachovány, ubránily se před okolím.
Na území států zůstalo po předcích národní bohatství. Generace lidí žijící v takových státech vytvořily obrannou a komunikační infrastrukturu, vyvinuly a nakoupily zbraně. Lidé vytvořili zdroje pro vědu a výzkum a pro rozvoj kultury.
Naši předkové vytvářeli zdroje pro život dalších generací. Vždy je to stálo odříkání. Lidé museli vytvořit zdroje nejen pro svoji spotřebu a přežití, ale i pro budoucnost. Proto je v některých zemích hustá železniční, dálniční a silniční síť. Proto jsou v některých zemích mohutná vodní díla a výkonné elektrárny. Proto si mohli v některých zemích dovolit vytvořit sociální síť pro méně úspěšné. Proto mají některé státy jaderné zbraně a dobře vyzbrojenou armádu.
Mnohé státy, které nemyslely na budoucnost už neexistují, případně existují v područí těch silnějších, tedy v područí států, které v minulosti akumulovat dokázaly.
Naše současná situace je velice zvláštní. Lidé žijící v našem státě spotřebují více, než dokáží vytvořit. Každoročně je státní rozpočet závislý na rozprodej státního majetku a vydávání dluhopisů. Infrastruktura byla zanedbána již za komunistů, tehdejší výstavba infrastruktury značně pokulhávala například za sousedním Německem. Dnes se to snažíme „dohnat“, ale na výstavbu infrastruktury nemáme na to zdroje, proto stavíme infrastrukturu za vypůjčené peníze. Dnes si půjčujeme i na běžný provoz rozežraného státu. Mnoho dnešních států je vlastně takovou neefektivní a ztrátovou sociální a zdravotní pojišťovnou doplněnou o demokratické divadlo. Stát funguje jen díky rozprodávání majetku a zadlužování. To co dokázali ušetřit a investovat naši předkové postupně „prožíráme“.
Přestože nedokážeme vlastní stát rozvíjet, snaží se mnozí politici a „hodní“ lidé rozdávat z toho co nemáme i těm, kteří s naší minulostí nemají vůbec nic společného. Ve světě žije mnoho lidí ve státech, které za dobu své existence nedokázaly vytvořit téměř nic. V takových zemích neexistuje téměř žádná infrastruktura. Lidé v takových zemích vždy dokázali vše spotřebovat, dokázali spotřebovat i to co nevytvořili. Azylová politika mnohých zemí, které žijí z práce svých předků umožňuje participovat na „prožírání“ národního bohatství komukoliv.
Možná je to správné a naši předkové byli hlupáci, mohli se mít lépe.
