Současné peníze jako prostředek směny selhávají. Na trhu je přebytek nabídky práce. Poptávka po produktech by rostla, ale není koupěschopná, protože lidé nemají peníze. Bez prodeje práce peníze nezískají. Lidé mohou směňovat práci pouze v rozsahu, který jim umožní peníze. Množství peněz na trhu určují věřitelé.
Hustota zalidnění na Zemi vyžaduje organizaci sdílení zdrojů. Lidé zdroje sdílejí dobrovolně nebo z donucení. Lidé vytvářejí (získávají) zdroje dobrovolně nebo z donucení. Podíl na vytváření a užití zdrojů vyplývá z pravidel, která dodržují. Pravidla dodržují dobrovolně nebo z přinucení.
Základním pravidlem je vlastnictví majetku. Majetek lidé získávali zpočátku převážně bojem. Schopnost organizovat ozbrojenou sílu byla rozhodujícím faktorem získání bohatství. Stabilita v Evropě a dalších regionech vyplývala z rovnováhy a vzájemného podřízení ozbrojených sil.
S rozvojem výrobních prostředků se rozvinula i pravidla trhu – pravidla směny majetku. Význam směny narůstal i s klesajícím počtem výbojů. Majetek získaný směnou na trhu postupně narůstal. Tradiční vlastníci majetku, získaného ozbrojenou mocí, se narůstající konkurenci vlastníků, úspěšných na trhu, bránili. Vyvraždění templářů a zabavení jejich majetku francouzským králem Filipem IV (počátek 14tého století) je ukázkovým příkladem.
Z výkonnosti ekonomiky vyplývá životní úroveň i vojenská moc. Ekonomický růst je na rozvoji trhu závislý. Význam trhu proto dále rostl. Rostl i význam majetku pocházejícího ze směny. Podíl majetku pocházejícího z vojenských výbojů na celkovém bohatství společnosti klesal. Proto feudálové, kteří nebyli úspěšní na trhu, postupně ztráceli moc.
Majetek získávaný na trhu se stal novým zdrojem moci. Ozbrojená moc se stala oporou vymáhání pravidel trhu. Na trhu narůstá i objem směňované práce, což otevírá prostor k získání majetku široké veřejnosti. Proto roste motivace k práci a dobrovolnému dodržování pravidel. Celá společnost bohatne a široce se rozvíjí. Nic však netrvá věčně.
V důsledku ekonomické úspěšnosti subjektů narůstá koncentrace majetku. Konkurenční výhoda majetkové převahy zužuje trh a zrychluje další koncentraci vlastnictví. Moc korporací mění pravidla trhu regulovaného státem. Koncentrovaný kapitál určuje lokální parametry globální směny. Šance lidí na získání majetku jsou proto stále menší. Lidé bohatnou z majetku, zbohatnout prací je stále těžší.
Výkonnost ekonomiky je závislá na vykonávané práci. Práci lidí však nahrazují stále více stroje. Roste význam vlastníků a tvůrců strojů. Význam lidí, jejichž práci snadno nahradí stroje, klesá. Jejich potřeby však zůstávají a rostou. Podle pravidel trhu však mají stále méně peněz na uspokojení svých potřeb. Přibývá lidí, kteří nemohou být zdrojem tvorby kapitálových zisků.
Rozpor mezi pravidly trhu a potřebami lidí kompenzují státy různými formami administrativního přerozdělování (např. sociální systémy). Stát přerozděluje převážně zdroje vznikající okamžitou lidskou prací. Zdanění práce proto roste, rostou i příjmy z kapitálu (zisky ze státních výdajů). Na trhu spotřeby lidí je stále méně peněz získaných prací. Chybějící peníze z práce doplňují úvěry států, firem a lidí. Zadlužováním dále rostou příjmy z kapitálu.
Rozpor mezi prodejem okamžité lidské práce a celkovou společenskou spotřebou dále narůstá. Prodejem práce už nelze dluhy splatit. Kapitálové zisky z dluhů jsou ohroženy. Další zadlužování už není možné. Bez zadlužování není většina evropských států schopna kompenzovat rozpor mezi potřebami lidí a možnostmi získat potřebné zdroje. Drastický pokles životní úrovně budou lidé těžko dobrovolně akceptovat.
Náš stát se zatím ještě zadlužuje, protože může. V Řecku byl díky rozhazovačné politice vývoj rychlejší. Problém je však stejný. Šetření problém nevyřeší, ale jeho eskalaci jen oddálí (bez zadlužování není současný stát schopen fungovat).
Rozpor mezi potřebami zdrojů a možnostmi jejich získávání nenastává poprvé. V minulosti byl opakovaně řešen změnami majetkových práv a rychlou likvidací milionů lidí. Dokud lidé nevymyslí a nezačnou používat novější formy směny a sdílení zdrojů, budou se revoluční a válečné zásahy do majetku a životů lidí opakovat.
Současné peníze jako prostředek směny selhávají. Na trhu je přebytek nabídky práce. Poptávka po produktech by rostla, ale není koupěschopná, protože lidé nemají peníze. Bez prodeje práce peníze nezískají. Lidé mohou směňovat práci pouze v rozsahu, který jim umožní peníze. Množství peněz na trhu určují věřitelé.
Podstatou řešení musí být zvýšení objemu směňované práce. Zvýšení objemu směny práce dluhem funguje také, ale vzniká tím nárok vlastníků majetku, který nemůže být v dlouhodobém rámci uspokojen, a rozšiřování směny se zastaví. Věřitelé dosahují zisků jen, tím že umožňují směnu. V podstatě regulují její globální i lokální rozsah.
Proto musí být nalezen způsob, který umožní růst směny práce i bez použití peněz jako ekvivalentu majetku. Jakmile bude možné směnit práci za práci nezávisle na vlastnictví peněz, bude problém, který nás žene do války vyřešen. Větší objem směňované práce a menší závislost na majetku sníží i rozsah státního přerozdělování.
