Levice, pravice, zbytečné tahanice.

Tzv. pravicový pohled na svět vychází ze základní ekonomické funkcionality. Člověk může mít tolik zdrojů, kolik jich na trhu dokáže získat.

Základním předpokladem fungování pravicového uspořádání společnosti je schopnost každého člověka poskytovat ostatním užitek. A předpoklad, že lze všechen nabízený užitek na trhu prodat.

Realita lidské společnosti je však jiná. Žije mnoho lidí, kteří nejsou schopni poskytnout tolik užitku, kolik sami potřebují ke svému životu. Příčiny jsou zcela přirozené. Vrozená inteligence a fyzické předpoklady mají své limity, existují i lidé s diskvalifikujícím poškozením.

V případě zcela důsledného uplatňování principu „bez práce nejsou koláče“ by se tito lidé ocitli bez zdrojů. Z hlediska přísné logiky, která redukuje jedince na ekonomickou jednotku, vyplývají dvě možná řešení.

Buď lidem, kteří si nejsou schopni sami získat zdroje, je poskytovat zdarma, nebo je ponechat svému osudu, což fakticky znamená jejich fyzickou likvidaci.

Realita je ovlivňovaná i vlastnictvím majetku. Téměř všechny zdroje na Zemi někomu patří. Koncentrace majetku, která je ekonomickou zákonitostí, snižuje poptávku vlastníků po práci. K výkonu práce jsou zdroje naprosto nutné. Když se lidé nabízející práci nedostanou ke zdrojům, nemohou práci vykonávat (zdroje pro práci musí buď sami vlastnit, nebo jim je poskytne zaměstnavatel. Schopnost tedy nestačí, o nabízený užitek musejí mít ostatní účastníci zájem. Poptávku po práci primárně určují vlastníci zdrojů.

Majetek lze buď zdědit, nebo získat vlastní nadprodukcí. Lidé, jejichž práci nikdo nekoupí, jsou na tom z hlediska přežití stejně jako práceneschopní invalidé. Buď jim někdo poskytne zdroje zadarmo, nebo se jich musí nějakým způsobem zbavit.

Tzv. levicový pohled na svět předpokládá, že má každý člověk právo na život, a to i v případě, že si vlastními silami není schopen nebo nemůže zdroje k přežití opatřit. Dostatek zdrojů k přerozdělování však není samozřejmostí. K vytváření zdrojů musejí mít lidé důvod. Levice zcela naivně předpokládá, že budou lidé pracovat, i když nemusejí.

Realita lidské společnosti je však jiná. I když komunistické teorie předpokládaly, že je práce základní potřebou člověka, museli k práci lidi přinutit. Bez přísných postihů za vyhýbání se práci, by se jejich ekonomika zhroutila velice rychle. Museli regulovat i spotřebu. Lidské potřeby jsou totiž na rozdíl od lidských schopností zcela neomezené. Sociální nároky velice snadno přesáhnou produkční možnosti společnosti.

Ve sporu levice versus pravice jde především o míru sociálního přerozdělování. Problém je, že mají oba názory objektivně pravdu, ale oba mají celkově negativní důsledky. Společnost jako celek může mít opravdu pouze jen tolik zdrojů, kolik dokáže vyprodukovat a směnit (dočasně i na kolik si může půjčit). Levicová řešení ničí ekonomiku státu, pravicová řešení ničí životy lidí. Bez přerozdělování by velké množství lidí nedokázalo přežít. Přerozdělování však zhoršuje ekonomický výkon.

Současný západní systém řeší poskytování zdrojů zadarmo pomocí sociálního systému. Sociální systém je koncipován tak, aby jeho provoz financovali lidé, kteří se na trhu práce uplatní. Lidé žijící z majetku na přerozdělování téměř nepřispívají. Existující sociální systém je v podstatě systémem samofinancování zásobárny pracovní síly.

Přerozdělování je lokální, ale konkurenční trh je globální. Státy s větší mírou přerozdělování ztrácejí globální konkurenceschopnost. Pokud nechceme „likvidovat“ lidi, je přerozdělování nutné. Pokud nechceme zlikvidovat místní ekonomiku, musí se přerozdělování přizpůsobit globalizaci.

Zdroje k přerozdělování musí poskytnout ten, kdo na místním trhu prodává zboží a ne ten, kdo na něm nakupuje práci. Zdanění práce, včetně sociálního a zdravotního pojištění diskriminují místní pracovní sílu. Příslušné náklady (včetně sociálních výdajů a zdravotnictví) je nutné přenést na zdanění spotřeby a vlastnictví. To že společnost může spotřebovat pouze tolik zdrojů, kolik jich na trhu dokáže získat je nutné respektovat. Tato zákonist leží mimo lidský vliv. Zadlužování je materiální formou sebeobelhávání, a stejně jako lež "má krátké nohy".