jsou mylně považovány za formy politického uspořádání. Kapitalismus a socialismus jsou systémy ekonomické. Politickými jsou pouze komunismus a demokracie. Existují tedy čtyři kombinace politického a ekonomického uspořádání: komunistický socialismus, komunistický kapitalismus, demokratický socialismus, demokratický kapitalismus
Výše uvedená uspořádání existují a existovaly. Domnívám se že, je užitečné analyzovat zákonitosti vývoje těchto uspořádání. Na úvod stručně vyjádřím podstatu všech uvedených pojmů:
Socialismus je systém přerozdělování na základě nároku. Vichni lidé mají na něco nárok. Obvykle je to nárok na bezplatnou zdravotní a sociální péči. Lidé nenesou plnou odpovědnost za své zdraví a svoji rodinu a sebe samé.
Kapitalismus je systém přerozdělování na základě hodnoty osobního užitku. Všechno má svou cenu. Nikdo nedostane nic zadarmo a nikdo zadarmo nic nedělá. Lidé nesou plnou odpovědnost za sebe a své rodiny.
Komunismus se vyznačuje vysokou koncentrací moci. Prakticky se příliš neliší od absolutistické monarchie. Místo šlechty jsou členové strany a místo krále je generální tajemník. Funkce jsou často podobně dědičné jako v monarchii. Neprivilegovaní lidé jsou trvale omezeni ve svých právech. Existuje riziko chybného rozhodnutí vůdce.
Demokracie je založena na systému svobodných voleb. Směřování státu je v důsledku střídání vládců nestabilní. Závislost na hlasech voličů nutí politiky slibovat a realizovat nereálné, ale populární cíle. Míra lidské svobody je vysoká.
Ekonomický koncept kapitalismu je ověřený a funknční po tisíce let. Socialistický koncept se v dějinách občas vyskytne a končí vždy krachem.
Politické koncepty monarchie a demokracie se v historii střídají a lze říci, že z hlediska stability jsou rovnocené.
Když se nad vším zamyslíme, lze si uvědomit, že komunistický systém nezkrachoval díky své totalitě, ale díky aplikaci socialistického ekonomického systému. Čínští komunisté změnili ekonomický systém ze socialistického na kapitalistický, a jejich země se rázem stala nejrychleji se rozvíjející ekonomikou na světě. Demokratické země zpočátku aplikovaly kapitalistický ekonomický systém a mimo Evropu je používán dodnes. V Evropě byl postupně implementován socialistický ekonomický systém. U nás prakticky zůstál zachován, tak jak ho komunisté vytvořili. Pokud se nic nezmění, tak za pár let začne udávat tón globální politice Čína. O tom, že se za pár desítek let stane vůdčí ekonomickou silou světa, dnes nikdo z ekonomických analytiků nepochybuje. Pokud tedy chceme zachovat demokratický politický systém, musíme změnit ten ekonomický. Když ho nezměníme demokraticky my, změní ho totálně naši noví vládcové.
