Mediální show a spiklenecké teorie značně přehánějí význam kalouskových telefonátů, podstatnější je jeho prokazatelné lhaní.
Vzhledem k známým okolnostem se dle mého názoru situace seběhla asi takto:
Ve středu 4. července jede Miroslav Kalousek na Velehrad. V autě s ním jedou kumpáni, s kterými předtím popil pár piv a panáků. Když rozebírají události posledních dnů, rozhodne se Míra ukázat jaký je borec a prohlásí: “Zavolám tomu kokotovi policejnímu prezidentovi a zmrdám ho“. Vytáčí číslo na policii a žádá spojení na policejního prezidenta. Policejní prezident však už v práci není a tak žádá o mobil. Při čekání na mobil se zřejmě ještě posílil pár loky z příruční lahve.
Policejní prezident je telefonátem Kalouska poněkud zaskočen, nikoliv však překvapen. Opilecké výstupy Kalouska už viděl a také o nich slyšel. Lessy zřejmě shovívavě vzdoruje a v podstatě odmítá komunikovat. Zřejmě také ví nebo tuší, že je kalouskův telefon monitorován.
Po neúspěšném telefonátu se Kalousek svým kumpánům zřejmě svěří, že když chtěl ten „kokot“ pro policii pasáty, tak se lísal, a teď se chová jako by si nepamatoval, komu má být vděčný.
Nakonec zřejmě Kalousek poslechne i radu přítele a zavolá Lessymu znovu a omluví se. Nakonec ho ještě i požádá, aby o hovoru mlčel.
Policejní prezident na služební cestě v zahraničí brzy na zmatený telefonní monolog opilce zapomíná. Když se ho však na telefonní hovory ze strany politiků přímo zeptá poslanec Tejc, nic nezakrývá. Ví totiž velice dobře, že výpisy hovorů Kalouska má policie k dispozici (a zřejmě nejen policie) a, že lhát nemůže.
Telefonát opilého Kalouska není vůbec důležitý. Podstatné je kalouskovo lhaní před poslaneckým bezpečnostním výborem. Kalousek, podobně jako Rath ve své bohorovnosti si nepřipouští, že jsou všechny jeho hovory zaznamenávány. Policisté to však vědí.
Lhaní politiků je v této zemi celkem běžné, tentokrát však bude zřejmě zdokumentováno. Pravo-leví bijci však snadno akceptují cokoliv, když jde o jejich pravičáka, či levičáka. A krást se bude dál.
