Na základě rostoucí intenzity jednání Německa a Francie o EURu dhaduji, že zavedení „Evropské marky“ se blíží.
Desetiletá anabáze s EURem je pro Němce výhodným způsobem majetkového posílení. Předpokládám, že už brzy vyhlásí „změnu“ a současná EURa v Německu a ve Francii smění v kursu 1:1 za „supreuro“ (např. Evropská marka). Původní Euro začne prudce padat až k hodnotě 1:2 či 1:3.
Oslabení původního EURa sníží hodnotu úspor jeho vlastníků. Relativně vůči markové zóně klesnou v okolí i mzdy a ceny. Kupní síla na "supereuro" změněných úspor v Eurozóně naopak násobně vzroste. Pro Němce bude vše levné, i nákup zadlužených nemovitostí a firem v Eurozóně. Německá produkce pro Eurozónu a zřejmě i pro nás poněkud zdraží (lze očekávat, že kurs Evropské Marky vůči koruně posílí, ve srovnání s původním Eurem). Klesne tím konkurenceschopnost Německé, ale i naší produkce v Eurozóně (vůči původnímu Euru koruna zřejmě posílí). Zbohatnutí bohatých Němců proto poněkud zkomplikuje život pracujícím v Německu.
Německá „pomoc“ při splácení dluhů bude „placena“ transferem majetku zadlužených do rukou německého (a zřejmě i francouzského) kapitálu. Německé „nákupy“ v Eurozóně zpomalí pád původního EURa. Padající Euro postupně obnoví konkurenceschopnost „jihu“, který se stane znovu zásobárnou levné pracovní síly. Vlastnické podíly občanů z „markových“ zemí v Evropě významně vzrostou.
Projekt EURO lze z německého pohledu považovat za úspěšný. Během deseti let s jeho pomocí zvýšili svůj reálný vliv v Evropě. Určující je vždy výsledek, tedy kdo zbohatl a kdo zchudl.
