bude to ten nebo ten? Vyhoďme ho z kola ven. V ekonomické krizi není používáno dětské rozpočítadlo, ale účel je stejný. Ve dvou dílech jsem vysvětlil, že Velká hospodářská krize byla důsledkem průmyslové revoluce, která učinila miliony lidí neužtečnými. Krizi vyřešila až Druhá světová válka. Současná krize však má jiné příčiny (první část: http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=53777 , druhá část: http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=54001 )
Hlavní příčinou konce komunistického sovětského impéria byla nespokojenost lidí s životní úrovní. Stále častější konfrontace s rostoucí životní úrovní v západních zemích vyvolávala touhu po stejném komfortu. Řeči o svobodě, demokracii, či lidských právech byly jen ideologickou dekorací, která kašíruje touhu mít se dobře.
Evropské ekonomiky však na konci osmdesátých začínaly mít problémy. Rozšíření trhů na východ, po pádu železné opony nastartovalo další ekonomický růst. Současně však nastalo zefektivňování výrob formou jejich stěhováním do bývalých komunistických zemí. Mnohé evropské firmy se staly díky využití levné pracovní síly z postkomunistických zemí celosvětově konkurenceschopnými. Z trhů začaly vytěsňovat americké firmy a konzervativní výrobce.
Stěhování výrob však destabilizovalo státní systém mnoha západních zemí. Počet uživatelů komfortního sociálního systému začal narůstat. Děti přistěhovalců se většinou ani pracovat nesnaží. Životní úrovně, kvůli které jejich rodiče museli dosahovat prací, snadno dosáhnou bezpracně. Z výrob uvolnění pracovníci nacházeli uplatnění ve službách obsluhujících ideologickou poptávku. Různé sociální, demokratizační a ekologické služby však nevytvářejí žádné hodnoty, naopak jen prohlubují neužitečnou spotřebu. Státní systémy nedokáží všechny socialistické výdobytky nastolené díky demokratickému populismu ufinancovat. Státy se zadlužují, a nepomáhá ani zvyšování daní a jejich přísnější výběr. Pomohlo jen rozšíření dluhového rámce dále na východ.
Nejvíce však světové trhy ovlivnil vývoj v Číně. Vládnoucí komunisté zcela opustili utopický Marx-Leninský koncept a vytvořili podmínky pro svobodné podnikání. Prakticky lze zjednodušeně napsat, že čínská vláda převzala osvědčený HongKongský koncept státu. Podnikatelé z tzv. vyspělých zemí začali postupně přenášet výrobní firmy do Číny.
Výroba v zemích, které uplatňují sociální populistické doktríny, se stává téměř nekonkurenceschopnou. Otevřené a skryté formy zdanění neúměrně prodražují výrobní náklady. Posilování role odborů, které jsou v podstatě kartelem pracovních sil obohatilo legislativu o prvky, které dále zvyšují rizika podnikatelů a samozřejmě také náklady. Módní ekologické hnutí prosadilo do legislativy další omezení zvyšující náklady. Globální trh však znamená globální konkurenci a vyšší výrobní náklady nejenže znemožňují produkovat zisk, ale generují přímo ztráty. Stěhování výrob do zahraničí se tím stalo nezbytnou podmínkou přežití většiny výrobních firem.
Nelze nedoplnit, že Evropská unie způsobila a spůsobuje další ekonomické potíže. Evropští politici a byrokrati jsou zcela odtrženi od reality a produkují na základě svých ideologických utopistických doktrín opatření, které v důsledku ničí podnikatelské prostředí. Sytém dotací je jen drahou a neefektivní formou přerozdělování prostředků, které jsou formou daní odčerpávány ze skomírajících ekonomik. Podnikatelé a manažeři postupně přecházejí ze sokromého sektoru do veřejné správy, neboť v ní nacházejí spolehlivější zdroj příjmů. Celý systém postupně bytní a celkově se prodražuje.
USA ustoupily od své imperiální politiky a přešly k vývozu demokratického ideologického konceptu. Válečné operace přestaly produkovat zisk a staly se tím další zátěží zadluženého státního rozpočtu.
Státy s málo konkurenceschopnými ekonomikami se staly postupně zcela závislými na zahraničních dovozech produktů. Vládní ekonomové se snaží situaci maskovat „vylepšováním“ metodik výpočtu stále rostoucího HDP. Podíl služeb, do kterých se započítávají i služby státu tak leckde vzrostl i přes 70%. Služeb se však člověk nenají a ani se do nich neobleče. Služby nevytvářejí žádné reálné zdroje, ty pouze spotřebovávají.
Popsaná situace nutně vede ke kolapsu ekonomik i států. Krach se zatím daří oddalovat pomocí všeobecného zadlužování a nadhodnocování aktiv prodávaných do zahraničí. V USA však splaskla první větší bublina. Návrat k reálnému ocenění aktiv je nazýván finanční krizí, kterou beze sporu je. Státní propaganda se všemi prostředky snaží zastírat skutečnou hloubku problému. Většina politiků si skutečný problém vůbec neuvědomuje, ostatně neuvědomovali si ho před dvaceti lidé ani komunističtí vládci.
Navrhovaná řešení krize pouze krátkodobě zamaskují podstatu problému, za cenu zničení peněžního systému. Oddálení se možná ani nepodaří, neboť masivní emise dluhopisů budou obtížně hledat kupce. Schopnost států splácet úroky a dluhopisy totiž vzbuzuje silné pochybnosti.
Obávám se, že v současném politickém rámci neexistuje řešení. Programy politických stran se zcela vyhýbají řešení problému, které se neobejde bez nekompromisního odmítnutí současné dogmaticky prosazované mantry sociálního státu.
Stručně lze shrnout, že Velká krize z třicátých let minulého století byla reakcí na průmyslovou revoluci, která z lidské civilizace vyvrhla miliony nepotřebných lidí. Současná krize je reakcí na globalizaci pracovních sil, která z výrobního procesu vyřadila miliony lidí, kteří nemohou na globálním trhu pracovních sil úspěšně konkurovat (ti lidé nejsou nezaměstnaní, zatím pracují ve virtuální ekonomice, která nevytváří žádné zdroje).
