bude to ten nebo ten? Vyhoďme ho z kola ven. V ekonomické krizi není používáno dětské rozpočítadlo, ale účel je stejný.
Bylo to tak už ve třicátých letech minulého století. O příčinách tehdejší krize se dodnes vedou spory. Domnívám se, že je tomu tak proto, protože jsou skutečné příčiny pro většinu lidí nepřijatelné. Přesto se pokusím otevřít příslušnou Pandořinu skříňku.
Dělba práce a směna jsou zcela přirozeným jevem, který se objevuje i u některých živočišných druhů. Lidé však dokázali, na rozdíl od zvířat vytvářet stále složitější nástroje, které zvyšují produktivitu všech činností. Díky tomu se lidé namnožili a stali se dominantním tvorem planety Země. Schopnost myslet a vytvářet nástroje zvítězila v konkurenci s ostrými zuby šelem a úsporností biocyklu býložravců.
Průmyslová revoluce přinesla celou řadu strojů, které umožnily prudké zvýšení produktivity. Stroje vymysleli a začali používat lidé, kteří své evoluční výhody (schopnosti myslet) dokázali využít nejvíce. Následkem použití strojů se staly některé produkty směny zbytečnými. Zboží se začalo přepravovat vlaky a auty, na stavbách se začaly používat jeřáby a bagry. Rázem se staly zcela zbytečnými miliony koní, ale i lidí. Koně skončili převážně na jatkách a jejich maso se snědlo. Problém byl s lidmi.
Lidské potřeby jsou prakticky neomezené, takže vznikla příležitost pro vytváření nových produktů, které se mohly začlenit do procesu směny. Při realizaci nových produktů nacházeli lidé novou práci. Strukturální změny v ekonomice však neprobíhaly dostatečně rychle. Významná část lidí dokázala zcela spokojeně fungovat v rámci dělby práce a vzájemné směny. Vedle nich však zůstávaly miliony lidí, kteří nabízeli do procesu směny svoji práci, o kterou nebyl zájem.
Politická doktrína neumožňovala ponechat tyto lidi zemřít hlady, přestože by to bylo z ekonomického a evolučního hlediska zcela přirozené. Péče o nadbytečné (chudé) byla motivována jednak lidským soucitem, ale i obavou z jejich agrese(ta je zcela legitimní, každý chce přežít). Problematická situace byla vyřešena částečně.
Příprava války zařadila do procesu směny další významný prvek. Zbraně jsou však produktem, který se zhodnocuje formou získané kořisti. V případě účinné obrany jsou obráncovi zbraně pouze zátěží procesu směny, podobně jako sociální výdaje. Jsou však výdajem nezbytným, protože v případě napadení a porážky se stávají všechny statky kořistí vítěze.
Válka a její následky usmrtily velké množství lidí, čímž se uvolnil prostor pro uplatnění dosud přebytečných lidí. Mnoho přebytečných také zemřelo, a to převážně na následky války (hladomory a pod). Poválečné ekonomiky se však stále dokázaly obejít bez velkého počtu lidí, kteří byli stále naživu, ale nikdo je k ničemu nepotřeboval. Navíc byly vojenské výroby omezeny a z procesu směny tím vypadly další v tu chvíli neužiteční lidé. Nový výpadek spotřebitelů vedl nutně k omezování výroby ve všech oblastech.
Většina subjektů směny začala šetřit a zvyšovat dále produktivitu. Z procesu směny postupně vypadávali další a další lidé. Ze směny uvolňovaní lidé pocházejí se zbankrotovaných, ale i zeštíhlených firem. Na druhou stranu se mnohým lidem díky průmyslovému rozvoji a vlastní invenci podařilo významně zvýšit vlastní produktivitu a produktivitu svých firem. V důsledku naakumulovali značné zdroje, které vytvořily podmínky pro bezpracné žití mnoha generacím potomků.
V době úspor však z procesu vypadávají postupně nejméně potřebné firmy a lidé. Na trzích ztrácejí nejméně konkurenceschopní. Počet firem i lidí zainteresovaných na směně prudce klesá a zůstávají pouze ti, jejichž produkty jsou nenahraditelné. Dění na finančních a měnových trzích (velká hospodářská krize) bylo jen veřejně viditelným projevem výše popsaného problému.
Čím více se snažily vlády situaci řešit pomocí finančních nástrojů, tím významněji byly v důsledku akcie a peníze znehodnocovány. Finančními zásahy se totiž podstata problému nezmění, změní se jen hodnotící etalon. Problém se tím neřeší, jen se dočasně zamaskuje. Finanční krize ve třicátých letech byla jen takovým demaskováním reality. Znehodnotila však mnoho naakumulovaného majetku, čímž vzala mnoha lidem vyhlídky na bezpracný život.
Problém s přebytečnými lidmi, kteří chtějí žít a přitom je ti ostatní k ničemu nepotřebují přetrvával. Ti přebyteční nejsou zlí nebo líní. Jejich problém spočívá v tom, že nejsou konkurenceschopní a ostatní se bez nich snadno obejdou. Řešením je rozvoj produktů, které v procesu směny zatím nejsou a mohou jej obohatit. Začlenění nových produktů do procesu směny však není vůbec jednoduché a vyžaduje nadstandardní schopnosti.
(pokračování: http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=54001)
