V zapadlé kavárně jsem si povídal s novým příchozím, jmenuje se VALERIK. Vyprávěl, jak se stal vládcem v zaostalé zemi, kde byla zpupná šlechta a rebelující bohaté měšťanstvo. Za pár let udělal z ušmudlaného hlavního města moderní světovou metropoli. Přitom ho to vůbec nic nestálo, naopak dobře na tom vydělal. Vyprávěl zhruba toto:
Zjistil jsem, že všechny lesy a kamenolomy v okolí města jsou královské, tedy moje. Měl jsem i rozsáhlé pozemky na protilehlém břehu. Svolal jsem na hrad šlechtu a měšťany a dal jim návrh:
„Každému, kdo dokáže postavit moderní dům na protějším břehu, daruji zdarma potřebný pozemek. Současně osvobozuji nového vlastníka od daní a poplatků plynoucích z provozu nového domu na dobu šesti let“
Poté jsem jim ukázal příslušné parcely a rozdal jim je. Byl o ně velký zájem.
Stavebníci ode mne nakupovali dřevo a kámen. Zbavil jsem je tak přebytečných peněz, některým jsem dal i na dluh. Zadlužení lidé jsou lépe ovladatelní. Elity, které ohrožovaly stabilitu císařství, jsem zaměstnal činorodou prací, do které se vrhli zcela dobrovolně.
Stavební ruch do města přivedl řadu profesí a nových technologií. Noví lidé vyvolali svojí spotřebou novou poptávku po všem. Celá země začala prosperovat. Do města se začali stahovat obchodníci i učenci. Rostoucí město se stalo atraktivním i pro šlechtu a měšťanstvo ze sousedních států.
Za dva roky bylo Nové město téměř hotové a prosperující. Díky tomu ta země existuje dodnes.
