Píšu proto abych zjistil, jak mi lidé rozumějí. Když mi nerozumí je to v podstatě moje chyba. Je to pro mne také výzva. Hledám způsob vyjádření, kterému lidé nejlépe porozumí.
Jsem původní profesí fyzik (tedy jen učitel fyziky), a to můj pohled na svět značně poznamenává. Ve fyzice vždy existuje jediná objektivní pravda. Samozřejmě, že existují i hypotézy a teorie, ale základní fakta, lze vždy do důsledku ověřit.
Když pouštíte ze stejné výšky různá závaží, snadno změříte, že dopadnou na podlahu za stejnou dobu. Pro formulaci fyzikálního zákona nejsou příčiny až tak podstatné. Zcela objektivně a pravdivě lze napsat: „Padají-li na Zemi tělesa ze stejné výšky, dopadnou na podlahu za stejnou dobu, na jejich hmotnosti vůbec nezáleží“
Společenské jevy nejsou složitější než přírodní zákony. Jsou jen mnohem složitěji měřitelné. Často je problém vůbec určit, co máme měřit. Přesto si myslím, že se mi to daří.
Při posuzování jakýchkoliv jevů (včetně těch společenských) se snažím být objektivní. Snažím se ignorovat svá přání a nelibosti. Vnímám je jako rušivé vlivy. Snažím se je odstínit, stejně jako se fyzikové při svých pokusech snaží omezit vliv dalších, pro pozorovaný jev nepodstatných faktorů (např. při výše zmíněném příkladu, provádí pokus ve vakuu).
Většina knih, filmů, článků, blogů vyjadřuje nějaký postoj. Autoři do svých děl promítají vlastní nebo cizí morálku. Většinou vybírají fakta a korelace, které vytvářejí logický rámec nacházející se ve shodě s jejich představami. Jiná fakta a korelace většinou ignorují. Stále častěji se však setkávám s morálními projekcemi, které jsou zcela v rozporu se zjevnými fakty. Typickým příkladem jsou pohádky a příběhy s happyendem. Morální aspekt vycházející ze zcela utopických představ se tak stává argumentem, i když jím vůbec není. Morálka je jen souborem pravidel, která skupina lidí uznává. Neexistuje žádná objektivně univerzální morálka. Svoji morálku mají křesťané, jinou muslimové, jinou ateisté, jinou politici :-). Nemám nic proti morálce, považuji však za důležité uvědomit si její relativitu. Toto uvědomění totiž umožňuje mnohem účinnější prosazování jakékoliv morálky. Společnost bez integrující morálky totiž nefunguje příliš dobře. Jsem přesvědčen o tom, že vhodný morální rámec úspěšněji prosadí ten, který chápe jeho relativitu, než ten který jej fanaticky považuje, za jediný správný.
Pozn.:Pokud lze něco ukrást, někdo to ukradne. Chci-li tomu zabránit, musím zařídit, aby to ukrást nešlo.
Mnoho postojů a názorů je ovlivněných stranickou příslušností, vírou, strachem a zákony. Já je vnímám jako propagandu. Snažím se propagandě vyhýbat. Baví mě společenské jevy pozorovat a analyzovat. Výsledné závěry mne mnohdy překvapí, někdy se mi hrubě nelíbí. Nechci zbrkle navrhovat řešení. Snažím se prezentovat zákonitosti, ke kterým jsem na základě pozorování dospěl. Vítám nesouhlasné diskuse, neboť mi umožňují zlepšit formulaci myšlenek, případně pochopit své omyly. Zlostné bezargumentační výpady a urážky jsou mi potvrzením toho, že jsem se vyjádřil dostatečně přesně.
Doplňující a pochvalné poznámky k článku zahřejí u srdce. Mám příjemný pocit z toho, že jsem někomu udělal radost. Nedělejte si však iluze, že jsem nějaký dobrák. Kdyby mi dělání radosti druhým nebylo příjemné, nedělal bych to.
V ekonomických a společenských článcích se snažím být objektivní. Svůj subjektivní pohled na svět bez skrupulí promítám do povídek, vzpomínek a příběhů. Otvírám tím dveře do svého světa, který je na rozhraní lidské reality a fantazie. Jsem rád, když do něj vstupujete se mnou.
Z fyziky, ekonomiky i manažerské i životní praxe vím, že jsou jevy a zákonitosti zcela logické a v podstatě jednoduché. Složitými a nelogickými je činí ti, kteří jim nerozumí. V tom jim nezabrání, ani akademické tituly a tuny přečtených knih.
Dík za to, že mne čtete.
