„Z celých Spojených států přicházejí už druhou noc zprávy o nepokojích, které pokračují i přes zákaz vycházení, který platí již dva dny. Největší boje zuří v městě Cincinnatti, kde jsou hlášeny stovky mrtvých na obou stranách.“
Děti sledují záznam zpravodajství z počátku 21tého století. Ukázky z dobových médií patří k oblíbeným úvodům hodin historie.
„Druhá občanská válka byla mnohem krvavější, než ta první“, zahajuje svůj výklad učitel a pokračuje:
„USA, které se tehdy rozprostíraly od Mexika po Kanadu a patřila k nim i Aljaška tehdy byly nejmocnějším státem světa. Zemi tehdy zmítala hospodářská krize a odehrávaly se prezidenské volby. Favoritem voleb byl mladý a ambiciozní černoch Carbak Bugame a starý konzervativec Paul Von Anci. Barevné obyvatelstvo prožívalo volby s nebývalým nadšením. Bugame byl „jejich prezident“, v kampani pomáhaly dobrovolně a bezplatně tisíce dobrovolníků. Při televizních i živých vystoupeních měli zejména černoši oči zalité slzami dojetí. Všichni předchozí prezidenti jim byli jaksi cizí, prostě se jich to dříve netýkalo. Teď však byla situace jiná, konečně se splní sen Martina Luthera Kinga.
Bílé obyvatelstvo volby příliš neprožívalo, měli svých starostí dost. Oba kandidáti jim připadali naivní. Bugame sliboval téměř komunistické ideály a Von Anci uvízl myšlenkově v předešlém století. V tradičních konzervativních státech si však lidé nedokázali představit, že v bílém domě zasedne potomek otroků. Na mnoha farmách vlály místo tradičních amerických vlajek, vlajky konfederace.
Jak dobře víte, dříve než se Bugame stihl pořádně ujmout funkce, byl zabit. Pro černošské obyvatelstvo byla Bugameho vražda obrovskou tragédií. Okamžitě vypukly téměř ve všech městech rasové nepokoje. Černoši byli hnáni pudovou nenávistí a ničili vše, co jim přišlo pod ruku. Washington se změnil ve válečné město. Situaci nedokázalo zvládnout ani několik tisíc přivolaných policistů. Černošské radikální gangy se postavily do čela bojů s policií a dokázali během první noci policejní síly zcela paralyzovat. Podobná situace byla i v jiných městech, Chicago se dostalo zcela pod kontrolu gangu BPSN. Charismatický vůdce Ford T rychle uzavřel dohody s dříve soupeřícími gangy. Nepokoje byly velice dobře organizované pomocí tehdejších komunikačních technologií. Nad bílým domem ještě v noci zavlála vlajka BPSN.
Lze předpokládat, že by válka stejně vypukla i v případě volebního neúspěchu Carbaka Bugameho. Vzhledem k očekávání, by neúspěch považovali příznivci Bugameho za podvod a rasismus.
Po atentátu byla situace nepřehledná a složitá. Rasové nepokoje přerostly v organizované lynčování bílých. Lidé se postupně začínali bránit a bojovat. Celé spojené státy se staly jedním velkým bojištěm divoce organizovaných skupin. Oficiální moc byla zcela bezradná a zmítala se ve sporech o potřebném postupu řešení situace. Politici se báli nařčení z rasismu a nedokázali eskalujícímu násilí zabránit.
Texaská Národní Garda se první vzepřela politické moci USA. Velitelé organizovali bojující obyvatele a vyhlásili zákaz vycházení. Postupně se přidaly národní gardy z ostatních států a navázaly na tradice generála Lee. Druhý den byla v Montgomery vyhlášena zástupci Národních Gard nová Konfederace amerických států (CSA). Druhá občanská válka se ocitla v plném proudu.“
