„Heil“, zdraví ležerně Barry finančního ředitele Chyrena, při vstupu do jeho kanceláře a hned pokračuje: „Musíš zaplatit fakturu firmě VRX, potřebuju opravit simulátory domovů. Jsou už v hrozném stavu, lidi už mě vypadávají do reality. Dokud nezaplatíme, nepošlou servisáky.“
Barry kouká z okna na "autobusové nádraží" plné autobusů, které nikam nejezdí. Kolem autobusů je velký pohyb, právě se střídají směny.
Alex se unaveně plouží k autobusu, který ho "odveze" konečně domů. Právě mu skončila náročná směna v montážní hale. V autobusu usedá do pohodlného oranžového sedadla, hlava se mu boří do hluboké opěrky a usíná únavou. Dvě zastávky před domovem ho budí Tomáš: „Pojď, ještě se cestou stavíme na dva kusy.“
Usedají v restauraci Na růžku a skvěle se baví. Nezůstali jen u dvou. Alex je však tak unavený, že usíná u stolu. Zdá se mu, že sedí v autobuse a jede do práce. Naštěstí s ním třepe Tomáš a probírá se.
„Člověče, mě se poslední dobou stává stále častěji, že doma usnu“, říká Alex.
„A zdá se ti něco?“ táže se Tomáš.
„Jo vždycky sedím v autobusu a jedu do práce“, odvětí Alex.
Večer s manželkou a dětmi uběhl Alexovi šíleně rychle, usnul u televize. Ráno byl fofr, sotva stihnul autobus.
„Ještě že jsou v autobuse tak pohodlná sedadla“, říká si Alex a ihned znovu usíná. Probouzí se až před továrnou, vystupuje s ostatními z autobusu a spěchá do práce. Nad branou svítí velká písmena EPD.
K prázdnému autobusu přicházejí servisáci VRX a pouštějí se do oprav. Personální ředitel EPD Barry přichází jejich práci osobně zkontrolovat. Je spokojený, Chyren zaplatil i fakturu za update na novější verzi. Nová verze je nejen propracovanější, ale navíc zkracuje dobu odpočinku mezi směnami z 300 minut na 250 minut. Stejně to zkrácení bylo hlavním důvodem, proč do toho placení finančák šel, pomyslel si Barry. Při osmihodinové pracovní době zvládnou dělníci za týden místo třinácti, téměř 14 směn. Ostatně možná je to dobré i pro dělníky, rychleji tak zaplatí své dluhy.
Barry se těší na konec pracovní doby, zítra je sobota. Ještě ho čeká stranická schůze. S manželkou se dohodli, že dnes půjdou na technoparty-revival. Na schůzi se nedokáže soustředit na prezentaci soukmenovce. Andreas monotónně referuje o závěrech ze setkání našeho Vůdce s Ruským samoděržavím Grimovem. Na technoparty se Barry těší moc, už dlouho nikde nebyli, žena se bojí nechávat Karlíka samotného. Nakonec ji přesvědčil.
Marie čeká na manžela v baru, oknem pozoruje rušnou ulici Linköpingu. Brzy se půjdou s manželem bavit. Nechala se ukecat oběma svými chlapy. Barry pořád říká, že Karlík už je velký. Toho to těší a dodává, že vše zvládne. Odnosila ho sama, i když si mohli dovolit surrogaci. V Číně je to levné a kvalitní. S Barrym jsou však konzervativní a taky by mu to mohlo ublížit ve straně, soukmenovci nevidí pronájem dělohy rádi. Navíc by si možná museli půjčit a Barry je proti půjčkám zcela zásadně. zřejmě je to tím, že dělá personálního v EPD. Nakonec je Marie ráda, vlastní těhotensví v ní vytvořilo vřelejší mateřský vztah, má proto svého jedenáctiletého syna o to více ráda. Pojmenovala ho po dědovi. Marie často vzpomíná na tátu, který do Říše přišel z bývalé Evropy. Byl jedním z nejrozhodnějších vůdců protimuslimanských jednotek.
"Ahoj","Ahojki", konečně se oba dočkali. Barry si dá také kávu, oba prohodí pár slov a jdou se bavit. Karlík je poprvé večer sám, doma. Už se nemohl dočkat, než máma vypadne. „Ta má pořád starostí,“ říká si. Raději ji ani neřekl o dalším zkrácení doby odpočinku dělníků, zas by je litovala.
Spolužák Michal naučil Karlíka pár hackerských triků. Dneska uvidí, co dokáže. V pátek večer dávají na plastvizi reality show z cirku v Nové Persii. Sledovat takové věci je v Říši přísně zakázané, proto jsou všechny přístupy důkladně chráněny.
Karlík se pouští do práce. Postupně prolamuje ochranné kódy. A konečně - v pokoji se zhmotňuje kus arény:
Mohutný černoch vleče za vlasy zmítající se dívku. Obr rozepíná poklopec a strká jí svůj mohutný úd do úst. Ve výšce nad hlavou obra se v jeho ruce zaleskne mačeta. Po svištivém zvuku následuje zvuk sekání masa s kostí, na zem odpadá subtilní tělo dívčiny. Z krku škubajícího se těla pravidelně vystřikují spršky krve.
Karlík třeští oči a zvrací. Nedokáže ani dojít na toaletu. Už ví proč je ta stanice zakázaná, už ví, proč se o něj máma bojí. I nejpodřadnější občané Říše žijí lépe než otroci, kteří se navzájem zabíjejí pro zábavu svých pánů. Rychle uklízí zvratky, a snaží se zahnat myšlenky, při kterých mu běhá hrůzou mráz po zádech.
Marie se nedokázala na technoparty zcela uvolnit, měla pořád takový divný pocit z toho, že nechali Karlíka samotného. Barry ji chápe a jdou brzy domů.
Hned za dveřmi je nadšeně vítá Karlík: „Mami, tati, já jsem tak šťastný, že už jste doma!“
