2084 – II.serie – Exkurze (4.volné pokračování)

Karlík se dnes těší do školy. Půjdou na exkurzi do firmy, kde pracuje jeho táta. Paní učitelka s radostí uvítala nabídku zpestřit výuku národní výchovy ve firmě, která pomáhá Říši řešit problémy s nezodpovědnými lidmi.

Karlík přichází ke škole mezi prvními šesťáky. Devátá hodina se blíží, před školou už je celá 6.B. Přichází paní učitelka a všechny odvádí na parkoviště, kde již čeká školní autobus. Všichni nasedají, paní učitelka zkontroluje účast a dává pokyn řidiči k odjezdu.

Autobus vjíždí do ulic Linköpingu a po pár kilometrech jízdy přijíždí na parkoviště společnosti EPD. Děti spořádaně vysedají a na vrátnici už je čeká Karlíkův táta. „Dobrý den pane Goodwater“ zdraví paní učitelka personálního ředitele. Nahlas zdraví i děti, jen Karlík vykřikuje: „Ahoj Tati“.

Barry na všechny pozdravy odpoví ležérně vztyčenou pravicí a pozdravem „Heil!“. Při pozdravu vzhlédne na portrét vůdce a velký nápis: „SVOBODA ZNAMENÁ ODPOVĚDNOST“

Barry odvádí celou třídu do síně tradic a zahajuje výklad:

„Po vítězství národní revoluce a vytvoření naší Říše bylo nezbytné stabilizovat ekonomiku. Bez fungující ekonomiky bychom se nemohli dlouhodobě ubránit před rozpínajícím se Islamastátem a Ruskem. V té době žilo ve světě mnoho nezodpovědných a neschopných lidí. Nedokázali uživit sebe a své rodiny. Utráceli a zadlužovali se, dluhy neplatili a spoléhali na soucit ostatních.

Sociální experimenty zavedené ve dvacátém století byly hlavní příčinou zániku většiny států. Lidé přestávali pracovat a nechávali se živit ostatními. Po velké hospodářské krizi a následných válkách byly všechny sociální systémy zrušeny a ve většině zemí bylo obnoveno otroctví.

Náš vůdce však není příznivcem otroctví a zvolil humánnější řešení. Pokud se někdo dostane do dluhů, může si dluh odpracovat. Naše společnost Easy Payment of Debt poskytuje účinné řešení pro lidi, kteří se zadlužili a dluhy nedokáží při běžném pracovním výkonu splatit.

Ve výrobních halách lidé normálně pracují v osmihodinových směnách. Po skončení směny si odcházejí odpočinout do speciálních relaxačních autobusů. V autobuse je jim simulována virtuální realita odpočinku. Technologie je to dokonalá, dokáže vytvořit iluzi 16 hodin odpočinku za 250 minut. Lidé tak zvládnou odpracovat více než dvě pracovní směny za 24 hodin. Ušetří také za dopravu a za bydlení, virtuální odpočinek je mnohem levnější.

Exkurzi zahájíme prohlídkou výrobních hal, relaxační autobusy si prohlédneme na závěr. Máte nějaké dotazy?“

„Pracují u vás i nezadlužení lidé?“ ptá se Michal.

„Ano také máme takové zákazníky, je jich však nepatrné množství a většinou u nás dělají méně než rok.“

„Jak dlouho lidé u vás obvykle pracují?“ táže se paní učitelka.

„To je velice různé, někteří jen rok, někteří několik let“

„Žádné doživotí?“ vykřikne Karlíkova oblíbená spolužačka Linda.

„Ne, to si pleteš s firmou PROJAIL, ale tam jsou umisťováni lidé za trest. U nás je to dobrovolné. My dluhy zaplatíme a dlužník s námi podepíše závazek na jejich odpracování. Pořád je lepší si dluhy odpracovat zavčas než se pak nechat potrestat soudem.“

Po chvíli ticha, Barry vyzve žáky a paní učiteku: „Tak vyrazíme, klidně se mě ptejte v průběhu prohlídky.“

Stroje ve výrobních halách děti úplně uchvátily. Obrovské lisy a rotující obráběcí stroje znali zatím jen z obrázků. Dělníci sice nebyli příliš usměvaví, ale vypadali celkem v pohodě. Nejpříjemněji vypadá prostředí jídelny. Vůně dobrého jídla oživovala celý ten průmyslový prostor. Linda se prodrala ke Karlíkovu tátovi a říká: „Já jsem četla, že je krmíte granulemi!“

„To není pravda, možná u konkurence, ale u nás ne! Samozřejmě granulemi krmí lidi v PROJAIL, tam jsou však lidé za trest, to je něco jiného.“

Vrcholem prohlídky je parkoviště relaxačních autobusů. Parkoviště jsou dvě. První vytváří iluzi, že autobusy odjíždějí a přijíždějí. Autobusy opravdu přijíždějí a odjíždějí a zastavují u chodníků vedoucích do vnitřního vchodu do EPD.

Druhé parkoviště je bez chodníků, autobusy sem přivážejí již spící-virtuální realitou krmené lidi. Na parkovišti stojí nehybně desítky autobusů plných „zasněných cestujících“. Parkovišti dominuje dohledové centrum, které monitoruje zdravotní a psychický stav relaxujících. Zde má svoji kancelář i Barry.

„Ti lidé vědí, že je ten odpočinek jen virtuální?“ ptá se zvídavě Michal.

„Když podepisují smlouvu, tak to vědí. Po pár týdnech však ztratí kontakt s realitou a myslí si, že skutečně odpočívají ve svých virtuálních domovech. Je to pro jejich psychiku i lepší.“

„Slyšela jsem, že jim pořád zkracujete dobu odpočinku, je to pravda?!“ klade další nepříjemnou otázku Linda.

„Simulační programy se stále zlepšují a to nám umožňuje zkracovat dobu relaxace. Je to však výhodné i pro pracovníky, odpracují si svůj dluh dříve.“ Barry si však pomyslel – není to tak docela, náklady na upgrade se přeúčtovávávají i na pracovníky, takže z toho krácení odpočinku nejvíce profituje firma.

Prohlídka firmy uběhla strašně rychle, dětem se líbila a paní učitelka je spokojená. Tím, že děti viděly na vlastní oči důsledky neodpovědnosti, vzrostla jejich ctižádost a morální povědomí.

Při cestě zpět ke škole vykřikl Michal, „Koukejte!“ a  ukázal napravo z okna. Autobus právě projížděl kolem vysokého plotu firmy PROJAIL. „Tam je krmí těmi granulemi,“ špitaly si děti. Paní učitelka to nijak nekomentuje,  doma také občas jedí granule, aby ušetřili. To však nesmí nikdo vědět, stydí se za to.

Poznámka:

Příběh je volným pokračováním II. série v projektu 2084 .

Úvodní kapitola (Čína 2084):

http://vasicek.blog.idnes.cz/c/11332/2084-Iserie.html

I.Serie (Evropa poč. 21.st):

http://vasicek.blog.idnes.cz/c/11411/2084-Iserie1pokracovani-NEKROZA.html

II.Serie (Severní Evropa 2084 a poč.21.st):

http://vasicek.blog.idnes.cz/c/12893/2084-IIserie-MALY-HACKER.html