Střední Evropa- počátek 21.st: Honza využíval pauzy mezi útoky ručníkářů a provizorně vtlačoval náboje do již několikrát použitého, nyní prázdného kulometného pásu. Ve chvílích klidu přemítal o současné situaci, a stále ji nechápal. Vůbec netuší co se děje pár set metrů od letiště, které společně se zbytky vojáků a svých přátel brání. Vše se odehrálo příliš rychle.
Vzpomínám, jak mě před pár dny v noci dvakrát vzbudil hluk vzdálených výbuchů. Zřejmě nějaká oslava s ohňostrojem či co pomyslel jsem si. Ráno zjistím, že nejde elektřina. Nemohu si uvařit čaj, všechny spotřebiče mám na elektřinu, v obci není rozvod plynu. Nevadí nasnídám se v práci.
Obléknu se a jdu k autu. V garáži je tma a elektrický pohon nefunguje. Po tmě se to špatně řeší. Konečně jsem našel svítilnu a podařilo se mi odblokovat otvírání vrat. Po vytažení dveří do garáže konečně vniklo světlo. Větší problém je s pojezdovou bránou. Mechanizmus je zamčený a nepamatuji si kde mám klíče. Postupně zkouším různé „nalezence“ až jsem úspěšný. Odhrnuji bránu a se zpožděním vyrážím do práce. Doufám, že tu elektřinu brzy zapnou, začíná být zima a dům může vychladnout.
Jedu autem a připadá mi v něm nějak ticho. Zjišťuji, že rádio je zapnuté, má oblíbená stanice však nějak nehraje. Přepínám předvolby a pořád nic, snad se ten krám nepokazil. Brzy musím zastavit, kvůli koloně. Zřejmě se stala nějaká nehoda, to se občas Břežanské údolí zacpává. Kolona se však téměř nehýbe.
Při čekání laboruji s rádiem až se mi podaří něco naladit. Je to Český rozhlas, nikdy jsem ho sice neposlouchal i když platím poctivě koncesionářské poplatky. Teď je to jediná stanice, kterou lze naladit. Komentátor oznamuje, že došlo k celé řadě poškození energetické sítě. Nejsou známy příčiny. Buď to byly teroristické útoky nebo nehody. Dozvídám se, že útok zasáhl i Barrandovský most, který se zřítil do Vltavy. Komentátor nemá oficiální informace o situaci, říká však, že v Praze je naprostý dopravní kolaps. Elektrický proud v Praze a okolí nejde, fungují pouze instituce vybavené náhradními zdroji. Obě jaderné elektrárny jsou mimo provoz, poškozená je i rozvodná síť.
Beru do ruky mobil, ale je to marné, síť nefunguje. Uvažuji. Má vůbec smysl někam jezdit? Když nejde proud, nefungují počítače, nefunguje internet. Máme sice záložní zdroj, ale ten utáhne pouze server. Nejsem sám, který se otáčí a vrací domů. Mezitím se už nahromadila spousta aut i u benzínky. Benzín neprodávají, nefungují čerpadla. Je mi to však jedno, stejně nejde platit kartou a peněz v hotovosti moc nemám. Před vchodem je šílená fronta. Dozvídám se, že máme štěstí, že je otevřeno, velké supermarkety mají z technických důvodů zavřeno. Nemám rád fronty, kašlu na to a jedu domů.
Co však dělat, když nejde proud. Na ulici se potkávám se sousedy a debatujeme o situaci. Nikdo prakticky nic neví. Všechny nás nová situace zaskočila. Vůbec nevíme co máme dělat. Přemýšlíme nahlas: Nikdo nic nevyrábí, zboží se nepřepravuje. Autům dochází benzín a nelze ho natankovat. V současné situaci jsou však na přepravě závislé všechny výroby. Všechny firmy jsou závislé na nepřetržité výměně informací. Nefungují banky a bankomaty.
Nově příchozí soused oznamuje: „Neteče voda!“ Přemýšlíme, za jak dlouho se může podařit obnovit dodávku energie. Co když se to nepodaří do zítřka nebo několika dnů.To může být velký problém.
A jak se teď ukazuje, problém to byl. I když začal o něco dříve...
