Státi se matkou jest výsadou, radostí, někdy důležitým úkolem, někdy následkem nezralosti, absencí rozumu nebo také následek bujarého večírku či dlouholetého úsilí jako to bylo u mne. Ptám se Vás milé matky: Také jste často zažívaly intenzitvní pocity, že jste se zbláznily? Hlavně takhle po porodu máte pocit, že Vaše IQ klesá k úrovni koloběžky, která je jaksi ještě schopna pohybu, ale neví proč? Měla jsem na to po šestinedělí vlastní výraz: "Vykojený mozek".
zatím je to dobrýMichaela Vaščíková
Čím déle jsem byla kojící matkou tím více se mi pod kůži vtíral pocit, že mé IQ klesá. Na druhou stranu jsem si říkala, že ve prospěch mého dítěte. Snad. No, dnes si netroufám po těch letech tuto teorii ani potvrdit ani vyvrátit. My matky vytoužených jedináčků jsme většinou tak trochu neobjektuvní a všechny máme doma jistě to nejkrásnější a nejdokonalejší lidské mládě, které kdy porodila samice homo sapiens. To bylo mé vysvětlení toho proč například po třech dnech najdu v lednici peněženku a zhnuseně (horké léto) vyhazuji šunku z kabelky. Vlastně si myslím, že to zařídila příroda, aby matky byly ke všemu hluché a slepé, ale jak šlo o dítě všechny smysly byly ve střehu i při probuzení z hlubokého spánku.
Ovšem mé sebevědomí klesalo jako lidské bytosti a stoupalo jako matky. Přispěl k tomu i můj manžel. V jehož očích jsem se zjevně proměnila v kvočnu pečující o jedno náročné kuře.
No, závěrem bych to shrnula asi takto:
Ať už je to tak či onak ve všech směrech z pohledu svého či manželova jsem selhala jako myslící bytost, jako sebevědomá dáma, jako žena schopná inteligentní konverzace, ale rozhodně ne jako milující matka. A to je nakonec vlastně to jediné na čem záleží. Na čem mě záleží.
Buďte šťastné. Míša
