- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
S dcerou jedem dohromady
oblíhnouti ňáké hrady.
Tu se kouknem, tam se nadchnem,
něco sníme, někde zahnem.
Šinu si to takhle ňákým zapadákem,
když tu na mě v autě dcera hovoří:
"Támhle vidím kozu, hýbe náklaďákem.
Myslím, že ho asi rozboří."
Koukala jsem směrem kam se holka dívá
a opravdu na mě obří koza zírá.
Náhle se zas vrací k své úžasné práci.
Trká bez všech rozpaků do liazky do vraku.
Auto je to zřejmě duté,
bez motoru, taky zuté.
Pod údery obří kozy
nehýbou se přece vozy.
Stáli jsme jak dřevění,
předváděli divení.
V té chvíli jsem litovala,
že jsem mobil vytřískala.
Spatřila by celá hala
jak přebírám Pulicara.
Opřela se koza více
náhle ztuhla jako svíce.
Odstoupila od vozu,
moc to bylo na kozu.
Chvíli se tak pokývala
hlava se jí zamotala
udělala bác.
Další články autora |
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...