Otec českých alkoholiků

Docent Jaroslav Skála zasvětil život boji proti alkoholismu. Lze říci, že si nemohl vybrat lépe. Kde jinde zbavovat alkoholiky jejich závislosti, než v ráji pivařů, v Česku.  

Protialkoholní léčebnu vedl třicet čtyři let a v roce 1951 při ní založil také první záchytku na světě (a své pacienty tam posílal do služeb, aby viděli, jak v opilosti sami vypadají). Zhruba v té době se stal doktor Skála abstinentem.

Rodičům se to nelíbilo

„První protialkoholní léčebna u nás vznikla už roku 1909 v Kunčicích na Moravě a pak i v Tuchlově u Teplic. Obě vedl páter Konařík, který později utekl od církve a oženil se s manželkou svého bývalého pacienta, který umřel,“ vyprávěl.
Zpočátku si myslel Jaroslav Skála na internu. Jenomže místo sehnal na pražské psychiatrické klinice a ta jej vyslala na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu. To předznamenalo jeho další život. „Když se tatínek dozvěděl, že budu léčit závislé na alkoholu, řekl mi: ‚Na to jsi študoval medicínu a já tě platil?‘ Maminka pocítila jisté zadostiučinění až když se doslechla, že její syn zachránil několika lidem život,“ vzpomínal.

Problémy s pitím měl i Husák

Do budovy vedle kostela svatého Apolináře v Praze přišel doktor Skála 10. září 1948 a přivedl si s sebou i několik alkoholiků z psychiatrické kliniky. Tím položil základ pro svoji později proslulou léčebnu, která pacientům pomáhala najít i novou životní náplň, aby nesklouzli zpět k závislosti. „Komunisti nám zpočátku nepřáli a naší prací opovrhovali, ale vzápětí na ně došlo. Jedni z prvních, kdo se u nás začal léčit, byli zakladatelé JZD, kteří dělali něco, o čem nebyli vůbec přesvědčeni, a aby to mohli dělat, museli chlastat,“ povídal. „Vědělo se, že většina politiků tehdejší doby byli závislými na alkoholu. Například prezident Gustav Husák měl ke konci své kariéry velké problémy s pitím. K nám se však nepřišel léčit ani jeden... Naším nejčastějším pacientem byl obyčejný, nenápadný člověk. A tito obyčejní lidé k nám pak přiváděli třeba herce nebo malíře, protože se s nimi znali z hospody. Dodnes máme byt vyzdobený obrazy jednoho z našich nejlepších malířů. V Želivě, kde byla léčebna v areálu premonstrátského kláštera, zase byla umístěna spousta známých hudebníků.“ Slavnými pacienty u Apolináře byli například herci Vladimír Menšík, Karel Augusta a Tomáš Hanák, režisér František Vláčil, básník František Hrubín a malíř Josef Jíra.

Jako součást léčby ordinoval docent Skála především běh. Jako lékař a sportovec věděl, že námaha produkuje endorfiny, které pak nepotřebuje dostávat pacient v tabletách. Zabýval se také psychoterapií. V roce 1968 založil dvacet výcvikových komunit a do roku 1994 stál v čele Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii. Za své celoživotní dílo byl vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně. Docent Jaroslav Skála zemřel 26. listopadu 2007 v jedenadevadesáti letech.