Titul získala obec Kytlice z Ústeckého kraje. Na druhém místě se umístil Šumvald u Uničova. Uvítal jsem volbu. Mám z Šumvaldu poměrně čerstvý zážitek, a to z r. 1962, kdy jsme se dvěma kolegy ze studií navštívili místní hospodu..
Hospodu provozovali rodiče našeho kamaráda, vzorného studenta, a ti nás bohatě pohostili chleby se sádlem a škvarky, pivo teklo proudem. Samozřejmě grátis. Kamarád sledoval akci s jistými rozpaky. Měl obavy, abychom mu v obci, kde ho každý zná jako hodného chlapce, neudělali ostudu a taky, abychom je nevyjedli a nevypili. Byli jsme však milosrdní a po hodině hodokvasu jsme se vypotáceli ven s nejasným pocitem nedokončeného díla. Trochu jsme ještě na návsi hulákali a pak jsme si vzpomněli, že poblíž jsou na brigádě holky z našeho studijního ročníku. Tak jsme se vydali vpřed neznámou krajinou. Co se dělo dál, nevím, mám to skryto v mlze a v alkoholickém oparu..
Byli jsme prostě mladí a žádostiví nových zážitků a dojmů.
Ten den nám dali velmi rádi volno v Prefě (na jih od Olomouce), kde jsme byli na brigádě. Vyráběly se tam betonové panely a byla to dřina. Naše výrobky (nebylo jich mnoho) však nesplňovaly normu v kvalitě, a tak nás přeřadili ke skládce kovového šrotu, abychom ji přerovnávali. Nakonec nás nechali kopat kolem fabriky příkop, a to hodně do dálky, aby měli pokoj.
Co taky se študáky..
Od té doby jsem v Šumvaldu už nikdy nebyl a kdoví, jestli je tam ta hospoda ještě. Jeden z nás (hodný synek hospodských) skončil jako učitel na vejšce na severu Čech, jiný má zde v Ol. firmu na opravu kamenných památek a třetí udělal velkou kariéru za minulého režimu, ale brzy po převratu zemřel.
Ani já nedopadl špatně. Tloukl jsem se skoro třicet let po vlacích a dojížděl jako kantor na střední školy..
V Šumvaldu jsem tedy - opakuji - už nikdy nebyl.
Jedno však vím jistě.
Té obci bych dal v soutěži první místo a jmenoval ji vzornou obcí pro rok 2018.
Za ten chleba se škvarkama a za dobré lidi, co tam tehdy žili.
V tom vzdáleném a přece blízkém roce 1962.
