Už ne Milion chvilek, ale Tři tisíce statečných takovým vývojem prochází Mikuláš Minář, předseda Chvilek, jenž nyní dává svůj čelný post k dispozici a směřuje k založení politického hnutí, s nímž chce vstoupit do parlamentu.
Neklade si malé cíle ten mladistvý otec zakladatel, nestojí o pidistranu, pětiprocentovku, ale o politickou sílu zásadního významu. Pomoci mu mají právě oni Stateční, kteří by měli přesvědčovat nevoliče, aby šli k volbám a třeba volili jeho partu.
Člověka maně napadají asociace spojené s filmem Sedm statečných, kdy mexičtí venkované někde v příhraničním městečku najmou za pár šupů sedm pistolníků, aby je ochránili před nájezdy tlupy desperádů v čele s podlým Calverou.
Tady si lze - jsem hravý - postupně dosazovat figury z našeho prostředí dle momentální politické orientace asi tak, že Calverou je nepochybně premiér Babiš, dalšími padouchy jednotliví ministři. Vesničany náš bodrý lid (já ovšem taky) a zachránci, z nichž mnozí v boji položí život, jsou ony "tři tisícovky statečných" v čele s Minářem jako pistolníkem Chrisem (trochu mu schází Brynnerova pleš, ale ta třeba časem přijde)..
Momentálně čekám, kdy se u nás domovním hlásičem či telefonem ohlásí některý z Mikulášových věrozvěstů a přesvědčí mne (nás doma) na víru pravou a budeme příští rok do sněmovny volit Tři tisíce statečných. Nebudou úplně bez naděje, právě mám v srdci prázdno čili nemám favorita.
Taky je mne možno potkat vedle v parku.
Už jednou mi tam dvě dívky strkaly do rukou letáčky propagující církev, jejíž jméno jsem už zapomněl.
