Dobrá, ba výborná zpráva pro obyvatele starověkých Pompejí. Sopečný prach je zřejmě pohltil o dva měsíce později, než se dlouho myslelo. Vyplývá to aspoň z nápisu uhlem na zdi, jenž se nedávno našel v neprobádané části přístavu.
Doposud v datování katastrofy hrála roli zmínka v dopise Plinia mladšího, tj. 24.8. roku 79 našeho letopočtu. Nyní se ta tragická událost posouvá nejdříve k 17. říjnu téhož roku (je tu tedy dnes vlastně výročí napsání onoho nápisu). Archeologové soudí, že zkáza přišla ještě o týden později. Své mínění opírají i o tamní nálezy granátových jablek a větví s bobulemi, které rostou až na podzim.
Nezbývá než blahopřát obyvatelům Pompejí k prodloužení života jejich města. Ještě si tak mohli mnohé zařídit a mnohé užít. Třeba se zamilovat a pak se s ženou rozejít. Nebo opačně - vrátit se ke své staré, už zapomenuté lásce a prožít s ní pár pěkných dnů a hlavně nocí. Taky mohli v tuto dobu nabýt velký majetek nebo opačně náhle zchudnout a umírat jako nuzák či dokonce otrok. Nevím, jak to tam měli se školou, ale v dnešních poměrech by žáčci díky zisku právě těchto dvou měsíců postoupili do vyššího ročníku školy, měli nové knihy (ty tehdy neměli) a možná i spolužáky i učitele a třeba by se právě vraceli z bramborové brigády. To však už do starověku nemístně vnáším své zážitky a zkušenosti, a to je nehistorické.
Každopádně každý den navíc je ziskem.
To vím zvláště dnes ve věku skoro osmdesáti let.
Na každého čeká jeho Vesuv.
Žijme, dokud nás nesmete..
