V Lidovém domě se dějí zvláštní věci. Do vestibulu přichází šéf strany Bohuslav. Přátelé (tak se navzájem oslovují), kteří jsou možná - kdo ví - jeho nepřáteli, mu tisknou ruce. Pánové Michal a Jeronym si netroufnou a ochomýtají se opodál. K odpuštění je ještě daleko. Oči Nejvyšího - upřímné a jasně modré - však těkají po chodbě ozdobené portréty velkých mužů z historie strany (alespoň si to představuji, nikdy jsem tam nebyl). Bohuslav se tváří trošku nepřítomně a stisky rukou jen mechanicky opětuje. Najednou se odkudsi vynoří drobný chlapík s brašničkou houpající se mu po boku. Docela po domácku ustrojený - s kšandičkami a ve flanelce, ještěže nemá bačkory. Bohuslav ožije. Střízlík radostně zacupitá a dostihne šéfa, jenž se mezitím vydal na pochod od hloučku svých satrapů, aby měl klid na rozjímání ve dvou..
Ostatní po očku a pokud možno nenápadně k nim občas pohlédnou a mračí se. Závidí malému muži blízkost předsedy a jeho přízeň. Odhadují, co má tentokrát v brašničce. Větrové bonbóny? Zápis ze schůzky pučistů? Tabulku čokolády na mls? Papír se jmény zrádců? Nit na čištění zubů? Maršálská hůl by se tam nevlezla.
Říkají mu socánek a má nemalé ambice. Možná to byl on, kdo pronikl do tábora pučistů. Maska ňoumy a podržtašky mu umožňuje volný pohyb mezi jednotlivými frakcemi. Původním povoláním je listonoš. Nesl doporučený dopis do bytu vůdce strany, zazvonil dvakrát (to se má) a padl mu hned do oka. Zná lidi, ten by se mi mohl hodit, zauvažoval šéf a hodil mu lano..
Probírají spolu ledacos. Jestli bude zítra hezky. Rozmístění kádrů. Kam na dovolenou. Taktiku i poslední klepy. Střednědobý program strany a konec konců i rodinné záležitosti. V těžkých chvilkách baví šéfa peprnými anekdotami a občas podá něco k zakousnutí.
Ta důvěrnost mezi šéfem a lepším slouhou není v praktické politice a vůbec v umění vládnout jevem mimořádným. Slavný kardinál Richelie (známe ho z Tří mušketýrů) měl k ruce pátera Josepha, zvaného též smradlavý mnich nebo šedá eminence. Špiona a muže s mnoha užitečnými kontakty (mezi jinými i na vévodu Albrechta z Valdštejna).
Drobný muž s brašničkou po boku se netlačí do světel reflektorů a nestaví se před kamery. Jen občas se mihne v záběru a hned zase spěchá do šera a přítmí.
Tam se mu nejlépe daří..
