U nás v Midsomeru je krásně a hledáte-li kout světa, kde se lidé mají rádi a umějí si užít života, jste na správné adrese. Vše tu totiž plyne pomalým tempem, nikam nespěcháme a nic po nikom nechceme. Vychutnáváme si okamžiky štěstí a pohody. Narodili jsme se tu a zdejší kraj bychom za jiný nevyměnili. Ty domky a vesnice a krajina jak vyloupnutá ze starého obrazu nebo ze slabikáře..
Naším největším pokladem jsou ovšem zdejší obyvatelé. Vycházejí si vstříc a vztahy mezi nimi jsou založené na ohleduplnosti a slušnosti. Vážíme si opravdových hodnot, jako je přátelství, čestnost, pracovitost. Vždyť my zde často ani nezamykáme venkovní dveře, natolik si navzájem věříme. Do řeči se tu můžete dát opravdu s každým a oslovený pro vás najde vlídné slovo nebo vám nabídne pomoc v nouzi. Potkáte tu zajímavé lidské typy, ba přímo originály, kteří mnoho znají a umějí a ve volném čase se věnují svým koníčkům. I tuláci vylítlí časně z rodného hnízda se sem nakonec vracejí z cest na závěr života si odpočinout a pak skončit na hřbitůvku u zdi. Známe se mezi sebou docela důvěrně a vidíme si do duše i do talíře..
Třeba tady přes jedno bydlí dobrácký pan doktor, tam zase lidumil farář, co ve volném čase pěstuje růže, zde žije notář v bytě plném starých tisků, dále zahradník a jeho žena a až někde u lesa myslivec i se svými zvířátky. Ty dvě paní, co stojí na rohu, probírají poslední události a inspirace jim neschází - pořád se něco děje..
Řeklo by se ráj na zemi a možná je to pravda...
Jen pro úplnost a na okraj uvádím, že tu máme takovou zvláštnost, někdo, kdo má rád silná slova, by to možná nazval nešvarem. Dost se tu vraždí, ale ve srovnání se zeměmi postiženými válkami a přírodními katastrofami, je to vada spíše zanedbatelná a dá se na to zvyknout a s tím i žít.
Vraždí se tu nožem, jedem, škrcením, střelnou zbraní, ale bývají to i pády z výše i jako by jen škobrtnutím, abych vyjmenoval ty nejčastější způsoby násilného odchodu ze života. Samozřemě - není to pro postižené žádná legrace, ale my s tím už tak nějak počítáme a neznervózňuje nás nijak nadměrně, že tu najednou třeba ze dne na den (či na noc) chybí soused či jindy zas manželská dvojice odnaproti a pak následuje už jen pohřeb. Na něm se ostatně všichni vespolek sejdeme a nakonec po obřadu u dobrého jídla a pití chválíme nebožtíka.
Člověka mrzí, že je nás čím dál méně a přitom je tu tak krásně...
A právě proto mne místní autority i řada přátel pověřili, abych i touto cestou upozornil na náš kraj a možnost se sem přistěhovat nebo nás alespoň na delší dobu navštívit třeba i s rodinou. Potřebujeme dorost, mladé lidi - je tu pro ně perspektiva a možnost uplatnění. Nezatracujeme ani seniory, jestliže chtějí dožít v poklidu, mají tu jedinečnou příležitost. Přijeďte, prohlédněte si to tady a zapusťte zde kořeny..
Rádi vás mezi sebou přivítáme..
Moment..Slyším šramot, snad myška přeběhla..Vrzl schod a pak hned prkno v podlaze..Že by červotoč? A za zády něčí šátravé kroky...A těžký dech astmatika...
Co kdyby..?
Raději to odkliknu...
Dříve se však otočím.. .
Má-li to přijít, ať smrt má krásnou tvář....
Třeba vlastní ženy..
