"Ty spratku zasranej.."

Už zase nás doma kolem stolu honila mlsná a bylo na čase něco dobrého napéct.. "Podívej, co mám..To je přece od Mišky.."Z potrhané a zaschlými stříkanci tuku pocákané knížky receptů vylovila žena tvrdou kartičku, jaká je k dostání v nákupním středisku a kam píšeme svá pošetilá přání a rozmazlené stížnosti.Stálo na ní velkými tiskacími písmeny: "Ty spratku zasranej.."

Byl to první dochovaný text z ručky naší vnučky. Měl tedy pro nás mimořádnou cenu. Něco jako rosetská deska pro lidstvo. Datace je nespolehlivá, ale bylo jí holce kolem pěti let...

U nás doma se - ksakru! -  vždy mluvilo slušně..Až na malé výjimky. Občas ovšem byly jen ty výjimky...

Mimo to už nějakých třicet let pietně uchováváme sešit, jenž si kdysi založila jedna z dcer a měla s ním co by dítě dalekosáhlé plány. Asi jako Darwin s rukopisem knihy O původu druhů. Skončila na první stránce. Byla tam fotka koně a pod ním nápis: "To je kůň.."

Někdy v té době dlouho ležely u nás v kuchyni na lince klíče a vedle pomačkaný útržek papíru a na něm bylo napsáno roztřeseným písmem  "Opatrujte se..".

Poslední písemné sdělení od táty..

Nic jiného už nikdy nenapsal..