Tenis - hra džentlmenů i sprosťáků II. (fotoblog)

Do mých tenisových snů, jestli vůbec nějaké byly, kdysi hrčela hlučná lajnovačka a štěkáním přizvukovali  psi z okolních zahrad. Na štokrleti u plotu tam seděl vrásčitý děda (zdejší kustod) a na ruličku tvrdého papíru navíjel struny a vyplétal další raketu a přitom nám nadával..Právem - naše údery nesplňovaly jeho představy o špičkovém tenise, k němuž se v mládí přimotal..Uběhla řada let. Děda je pod drnem, lajnovačka ve sběru a já se propracoval o kus dál na hlavní městské kurty, kde v dopoledních hodinách vyhrávám a hlavně prohrávám. Odpoledne se kurýruji. Lajny máme z PVC a údery z učebnice pro začátečníky či mírně pokročilé..Život však jde dál. Dnes už je náš reprezentativní sportovní stánek taky jen chudším příbuzným. Zdejší nobilita chodí hrát a pít jinam. Na místě spartakiádního stadionu vyrostlo sportovní centrum pojmenované podle jednoho písmene řecké abecedy. Občas tam zamířím okukovat, co se děje. A podobně jednou dvakrát za rok jezdím na kurty v blízkém Prostějově při tamních tenisových slavnostech..Já sám už se v tenise nelepším (jen lépe snáším porážky),  spíše oddaluji podstatné zhoršení..Výprodej úderů pokračuje. A tak plyne můj tenisový život a vlastně i ten osobní. Ony spolu souvisí..

 Tak vzniká závislost..

 Já si všecko vydupu..

 Máme to tady pevně v rukách..

 Když zrovna neprší, tak leje.. 

 Dokud jsou vidět na zdi písmena, je to dobré..

 Hele, Ančí, míč čekej na kříži..Bude falšovanej..

 Ve snu fešného tenistu viděti..

To důležité je za mnou i přede mnou..V čase i prostoru..

 Viděno v ohbí paže..

 Na tenise mne nejvíc baví to převlékání..

 Z které ruky je ten vítěznej..

Myšlenky mám dnes trochu neuspořádané..

 Ukaž..

 Už léta spolu nemluvíme...I když on to pořád zkouší..Prý patnáct třicet..

 Synku, jednou budeš hvězda..A já tě vyfotím..