Před časem jsem v TV po xté shlédl svůj snad (vedle Antonioniho Zvětšeniny) nejoblíbenější film Čínská čtvrť. Natočil jej kontroverzní (pro někoho) režisér Roman Polaňski, což je ten prcek, jenž nožem rozřízne nos detektivovi..
Na pozadí dramatu točícího se kolem nedostatku vody v oblasti u Los Angeles.(jak aktuální!) se tu rozvíjí krimi příběh s vraždou šéfa vodní správy, jenž přechází v hledání zmizelé dívky, aby gradoval motivem krvesmilstva. Napětí graduje ve scéně, kdy fešná mladá vdova Evelyn (Faye Dunaway), jíž byl zavražděn onen muž, říká najatému soukromému očkovi (Jack Nicholson), že je vzhledem k hledané a už nalezené dívce její sestra a pak zase matka - detektiv (jinak i její milenec) ji při každé odpovědi vrazí facku (dámě!), aby pak nakonec se slzami v očích řekla, že dívka je její sestra i dcera. Dějem se tu a tam mihne připomínka čínské čtvrti, kde detektiv dříve působil, jako něčeho co je hrozivé a tajemné, o čem nechce mluvit. Připomínka je vždy doprovázena nádherným sólem trubky.
Na konci filmu přijde samozřejmě střílečka. Lítají kulky a jedna se zavrtá do těla nebohé Evelyn. Jsme na pokraji čínské čtvrti a ze tmy vystupují postavy Číňanů a znovu a naposled zazní sólo trubky a zároveň i slova, že je to už v čínské čtvrti a tam se takové věci dějí, tam je přece všecko možné..
Náš svět jako čínská čtvrť?
