"Husák, Bilak, Jakeš, Štrougal, Kapek, Indra..," tak nějak to šlo tehdy za sebou, ta špatná básnička, ten nelibozvuk slov. V naší rodině se někdy s humorem vypráví, jak se jeden její člen - nebudu ho jmenovat, ale byl ženského pohlaví - připravoval, vlastně tedy připravovala, na zkoušky z povinného politického školení v dost speciálně vybavené místnosti rozdělené příčkami na jednotlivé kabinky. Nebyla to jazyková učebna, ale něco úplně jiného. Mluvit se tam taky mohlo a mluvilo..
Seděla zde tedy osoba ženského pohlaví, byla to má žena, a na klíně měla sešit se jmény ministrů a dalších důležitých potentátů tehdejšího režimu. Byla trochu nervózní, jelikož téma jí bylo přece jen dosti odlehlé. Má ráda kytičky, kamínky a broučky, ráda a dobře kreslí a teď ta jména k nezapamatování..Bilak, Štrougal, Jakeš..A navíc ty jejich funkce. Doma žádné takové nemáme. Politbyro, ústřední výbor, člen předsednictva....Co to vlastně je?
Ve stejné situaci, ba stejné pozici, byla v sousedních kabinkách - odehrávalo se to ve škole na WC - celá řada jejich kolegyň, taky učitelek. Má žena předčítala, má totiž hezký a zřetelný přednes, a kolegyně - alespoň některé - jména dost otráveně opakovaly. Raději by si promluvily o poslední módě, o mužských, co se kolem nich točí moc nebo nesnesitelně málo..A co jako s těmi páprdy někde daleko a navíc nahoře..
Už ani nevím, jak zkouška dopadla. Asi dobře, protože žena pak ještě učila řadu let a žáci ji měli rádi a při setkání se k ní dodnes hlásí (přede mnou prchají oni nebo prchám já).
Je totiž velmi trpělivá, jelikož žije se mnou..O politiku se nestará. Stará se o nás..
Za zhruba třicet let nato, už za jiného režimu, se naše vnučka připravuje do občanské výchovy, neboť je před pololetím a je třeba ve všech předmětech podstatně přidat. Píší se písemky, zkouší se..To nadaně nenadané dítě se ovšem neučí jména ministrů, ti se dnes střídají tak rychle, že je pořádně neznají ani vrátní na předsednictvu vlády.
Neučí se tedy jména ministrů, ale životopisy svatých, co jsou ve svých funkcích už stovky let a pořád je to baví a pořád je jim to málo. Na přípravě potomka se podílí celá rodina. Dokonce i ta dcera, jež už měla dávno letět zpět do Irska, země svatého Patrika. Kvůli sněhové kalamitě svůj návrat odložila a zůstala ještě pár dnů doma v zemi svatého Václava. Je velmi platnou silou. Opisuje to, co vytahujeme ze dvou počítačů. Žena kreslí obrázky a já si je prohlížím a čtu nahlas. Ty životopisy svatých..
Řehoř, Bedřich, Florián, Barbora, Lucie, Mikuláš, Štěpán, Vít, Anežka..,..
Kdysi jsem studoval dějepis, ale svaté skoro neznám a nic mi také není dost svaté.
Přesto říkám vnučce.."Uč se..Je to investice na celý život..Ty svaté už nevyměněj..Budeš mít svatý pokoj a svatý klid..To slibuju svatosvatě.."
Amen..
