Brali jsme se s ženou před padesát jedna roky na obecním úřadě na Kopečku (tehdy ne Svatém) u Olomouce a hned jsme podnikli svatební cestu, do níž jsme docela dost investovali. Koupili jsme si totiž vstupenky do ZOO.
Poctivě jsme kráčeli klec od klece a výběh od výběhu a pohrávali si s myšlenkou, že bychom tam případně mohli vhodit teď už životního partnera. Odolali jsme a během plynoucího času odolali i dalším podobným nápadům a propracovali se tak až k dnešku, kdy jsem přišel s nápadem uspořádat mírně pozměněnou repliku naší svatební cesty a tentokrát už úplně zadara (jsme důchodci). Pěkně jsme se oblékli, já si vzal francouzskou hůl a před slavnostním obědem (v duchu doby se podávala čína) vyrazili do blízkého parku. Mnohé mi zde připomnělo ZOO. Školní mládež tu měla pod dohledem pedagogů (moc jsme jich tu neviděli) něco jako bojově vlastivědné hry. Kluci a holky rozdělení na hlídky tu běhali s papírkem v ruce, řvali a vůbec z nich vyzařovala radost ze slunce i z toho, že vypadli ze školy. Mezi nimi se po asfaltovém chodníčku pohybovali kolaři na kolech, jezdci na koloběžkách i segwayích, maminky s kočárky, pejskaři s rozdivočelými pejsky i pajdající penzisté. Mohu říci, že se nám replika svatební cesty vydařila a těším se na tu příští za rok. To si už asi vezmu francouzské hole obě a po parku budou jezdit auta..
