Rozpouští-li si žena vlasy a je pěkná a má navíc bohatou a lesklou hřívu, můžeme s obdivem vzdychnout a třeba i dvakrát..Jako kluk jsem býval občas hostem na domácí zabíjačce. Po ubití čuníka (tehdy ještě stačila rána palicí a přesné šmiknutí nožem) se rozpouštívalo sádlo. V kuchyni na plotně byl velký hrnec, v kamnech fajrovalo a na hrubo seříznuté desce stolu se krájely kostičky z plátů sádla. Někdy jsem s malou kudličkou snaživě pomáhal. Pan řezník v kostkované kazajce s kulichem na hlavě a s promaštěnou zástěrou kolem pasu mával kolem sebe velkým nožem a porcoval to, co z chudáka čuníka zbylo. Drželi jsme se od něj raději dál, přece jen už měl v sobě několik odlivek slivovičky. Konečným produktem rozpouštění sádla byly horké škvarky a ty já rád a po nich jsem se mohl umlátit. Teď už si je k jídlu dávno nedovolím..Tolik udylický obrázek (ovšem - pozor na ten nůž!) z dětství..
V posledních hodinách - ještě dávno nejsme v čase zimy a domácích zabíjaček - se zase cosi rozpouští a je to - či má to být - sněmovna, ústavodárné shromáždění státu.
Čuník se bránil, poslanci svým způsobem také, i když třeba tvrdí opak.
Nikomu se nechce pod nůž. Čuník býval pěkně tlustý a měl už nejvyšší čas. Poslanci v tvrdých lavicích a minimem pohybu mezi zasedacím sálem a kantýnou zrovna nehubnou..
Už tam asi dlouho nebudou a nezůstane po nich ani ten mastný škvarek.
Nevadí, já už je stejně nesmím a nejím.
Samozřejmě - po pár měsících přijdou volby a objeví se poslanci noví, lační moci, popularity i těch peněz..
Zase však přijde čas rozpouštění..
