Díky výpomoci lidí tady okolo jsem šťastně (či nešťastně) registrovanej, mám své číslo (nikomu je neřeknu ani manželce), prý PIN, hluboko vpálené do ještě trochu živého masa jak to dobytče tam kdesi na už ne tak divokém Západě.
A teď budu v poklidu čekat, až mne odkudsi ti v dané chvíli a okolnosti důležití zavolají a pošlou tam, odkud je snad pro mne ještě na nějaký čas možnost návratu.
Nevím, jak tam dojdu (nedojdu!) a jak a čím se tam nechám dopravit a zavézt, ale teď mne to nezajímá, dál zde doma budu trávit čas u puzzlí, poslouchat v rádijku zprávy z širého světa, sem tam něco číst (třeba Lipanské křižovatky od Pavla Čorneje) a nechat se ráno, v poledne i k večeru krmit (ach, ta váha) výtečnými kousky z naší kuchyně.
Jsem registrovanej..
Kdy předtím? Na chlapy nejsem, zvláště na některé všeobecně známé a posbírané, jak léta šla, ze všech koutů našeho pospolitého života zde v české kotlině..
U STB jsem za minulého režimu registrovaný nebyl, ale leccos tam o mně věděli, jak to nahlásil spolužák z vejšky, jenž řešil své tehdejší pracovní problémy, hlášeními vymyšlenými o mé osobě i o řadě dalších kolegů.
Až dostanu termín, budu něco jako termínovaný vklad, ovšem neúročený a nepříliš perspektivní.
Jsem registrovanej.
