Měřil tak metr třicet a nebylo ho slyšet, i když podle pohybu úst nějaké zvuky snad vydával. Byla to první pánská návštěva u nás. Alespoň pro Michaelu..
Vnučka, víc jak o hlavu vyšší, ho mírnými štulci majetnicky postrkovala před sebou a zavřela za ním a za sebou dveře od svého pokoje příští mladé dámy. Ten je z poloviny zaplněný klecemi se zvěří, druhé části dominuje psací stůl s laptopem a změtí lahviček, sponek, hřebenů, gumiček, tužek, propisek a školních sešitů a knih. Ze stěn se na tu spoušť zubí či mračí z plakátů fešáci a fešandy..
Skoro tam nechodím. Puch ze zvěře se mísí s voňavkami a vytváří neopakovatelnou směs, kterou zrovna nemusím. Je to jakýsi kompromis mezi budoárem a stájí..
Spolužák byl tak nepatrný, že ani pes Ben, jenž jinak žárlivě střeží náš prostor, ho neuznal za hodna zavrčení. Asi návštěvníka neviděl.
Neznáme jeho majetkové poměry, politický názor, stranické preference, ale to je u chlapce dvanáctiletého pořád ještě dost zbytečné. Ovšem pozor - velmi dobře se učí. Jednou to možná bude manažer..Či homeless? Vede k tomu skoro stejná cesta...
Ta kolmá vráska na jeho čele varovala..Mládeneček bude asi paličatý.
Doposud byli kluci pro vnučku paka. A mám obavu, že já taky..
Chodily k nám a chodí houfy spolužaček. Rychle zdomácněly a moc si mne nevšímají. Sem tam některá zde přespí. Nechávají si tu už i kusy šatstva. Jedna k nám chodívala půl roku na oběd. Nechtělo se jí čekávat ve školní jídelně. Snědla vždycky všecko. Vnučka je vybíravější...
Malý intelektuál po hodince odešel.
Co taky dělat..
Michaela ukázala to nejlepší, co doma máme - mne, křečky, osmáky, králíka v kleci, přehráli něco her na počítači, zaskákali si na balónu..
První pánská návštěva skončila..
Už zas chodím volně po bytě.
A říkám, co si nemyslím..
