Dnes jsem při obědě jedním okem v TV sledoval dokument Nádherné Španělsko a druhým ataky našeho psa Wufího, jehož přiváděla k nepříčetnosti vůně guláše a strkal mi do něj nemyté pracky. Na obrazovce se přede mnou tam za Pyrenejemi
..střídaly pláže, horská pásma, města se stavbami tisíc a více let starými i architektonická moderna. Podobně to ostatně už léta mívám na přelomu srpna a září, kdy se jede (bude tak i letos?) cyklistická Vuelta. Jsou zde divákům předkládána dramata na kole, pot i emoce, ale taky výhledy do kraje a průjezdy vesničkami i třeba metropolemi.
V myšlenkách se mi před chvilkou - vraťme se ke guláši a především na obrazovku - všechna ta pastva pro oči propojila s posledními zprávami hovořícími o aktuálním počtu nakažených či dokonce zemřelých v důsledku nákazy virem Covid. Čísla jsou neúprosná a za nimi se skrývají tragedie osob i celých rodin a vlastně celého pyrenejského poloostrova. Počet nakažených už překročil sto tisíc a počty stoupají skokově dále. Nemocnice jsou přeplněny a na chodbách i na pokojích vedle sebe leží mrtví i dosud živí a personál je nestačí léčit či ukládat do rakví. Na venkově prý dokonce házejí kameny na sanitky přivážející do jejich obce nemocné seniory..
Španělsko se vyhnulo zkáze způsobené bombardováním za druhé světové války, ale o pár let dříve tudy prošla ničivá občanská válka. A právě z té doby je píseň Jaroslava Ježka s textem V+W O Španělsku si zpívám. Celkem logicky mi vytanula na mysli. Taky jsem nikdy v té zemi nebyl a taky ji mám na dálku rád.
"Španělskou zemi já mám rád
o Španělsku si zpívám
mám rád vůni jeho zahrad
ve snu ji cítívám
Nikdy jsem v Madridu nebyl,
ba ani ne v Seville
rozpomenu se stěží
kde tahle města leží
vím však že to tam krásný je.."
Ano, o Španělsku si zpívám..
Potichu a jen tak pro sebe..
