Ta situace se u nás doma často opakuje, a je proto téměř banální..Co chvíli se proti mně řítí má milá žena s nožem v natažené či polonatažené ruce a někdy jím i pohybuje. Zatím jsem vždycky včas uskočil. Ovšem léta mi přibývají a nevím, jak dlouho budu dost mrštný a obratný, abych včas uhnul ruce s nožem..
Pořád to ještě bývá při přípravě jídla, ale napadá mne, že tomu tak nemusí být vždycky..Těmto situacím nahrává i fakt, že máme sice velký byt a nemusíme se moc často potkávat, ale kuchyň připomíná soutěsku tou úzkou mezerou mezi kuchyňskou linkou a dřezem na umývání nádobí..Něco na způsob Thermopyl, kde se postavili řečtí bojovníci Peršanům, aby podlehli v krvavé řeži i se svým králem Leonidasem...Sem když neopatrně vkročím (jdu třeba do ledničky pro pivo nebo obhlédnout, co se vaří), nezbývá mi než couvnout do spižírenského výklenku a odtud už není úniku - jedině s nožem v zádech či v břichu..
Naše soužití je doposud harmonické, ale kdoví jaké myšlenky toulají se ženě hlavou, když bere do ruky nůž a zkouší prstem jeho ostří..
Trochu mne také znervózňuje, že v poslední době žena nože dokupovala. Byla totiž s jejich výběrem hrubě nespokojena a říkala, že s tím se nedá pracovat a že nemůže žádný nůž najít, když je ho nejvíc potřeba...
Teď už si pochvaluje, že přece jen má výběr pro různé potřeby a příležitosti. A podívala se dlouze na mne.
"Dobrý nůž je pro kuchyň základ..," často říkává a já přikyvuji, abych rozptýlil její podezření, že vím, že moc dobře vím..
Co vlastě vím..?
Raději nevědět..
