Jedno z těch míst můžeme označit v hanácké metropoli docela přesně..U výpadovky z centra na krchov (po této cestě se vydáme jednou všichni), poblíž náměstí, nachází se populární Ušák, dům se zajímavě tvarovanou střechou, a hned za ním vyčnívá tovární komín a na něm je už léta čapí hnízdo..Od včerejška je zase obsazeno..
Hurá, řekli jsme si my, co tu poblíž bydlíme, už jsme byli skoro nervózní a hlavu stáčeli tím směrem..Až včera kdosi z baráku zahlédl v hnízdě na komíně jakýsi pohyb, jakýsi stín a sdělil to dál hlučnou poštou po schodech a po patrech..
Dnes ráno tam najednou stál čáp v plné kráse a rozhlížel se po snad známých místech..Pózoval, chvíli se zobákem vlevo a chvíli vpravo..
A my, zdejší obyvatelé i náhodní chodci, jdeme po chodníku, zvedneme hlavu a řekneme si, vše je v pořádku a věci se dějí správným směrem..Svět pořád ještě funguje a nejsou v něm jen odklony peněz, volební preference, demise a odposlechy..
Zaznamenám si to datum do diáře, kam píši významné události jako erupce sopky na Islandu, stoleté povodně, vítězství Petry Kvitové ve Wimbledonu..
Nastává nejlepší čas roku.
Rychle to uteče - duben, květen, červen, červenec a srpen..
Podle lidí znalých a přímo odborníků letí sem nejprve starší a zkušení samečci. (Být tedy čápem - byl bych to asi já. Necítil bych se na takovou roli. Popletl bych to a určitě zaletěl jinam.)
Samičky a mladší jedinci si po překonání Sahary dají pár dnů bene někde ve Středomoří.
Představuji si, že až přiletí sem, vynadají nejprve tomu starému borci za binec v hnízdě i za to, že neobsadil tentokrát něco noblesnějšího, přece jen Ušák a jeho okolí už je trošku z módy..
Konec jejich zdejšího pobytu nastává zpravidla 1. září.
Školáci jdou do školy a čápi letí zpět do Afriky někam až na jih za Saharu.
Já zůstávám..
Zůstávám, abych čekal, až se vrátí..
