Jeden den Ivana Denisoviče, jak jej popsal a sám podobně prožil A. Solženicyn.

Ivan Denisovič Šuchov byl svým způsobem vzorným pracovníkem, fachmanem, jakých moc není. Uměl se postavit ke každé práci, a byl proto vážený. Měl ovšem smůlu, že své pracovní aktivity a iniciativy rozvíjel ve stalinském gulagu.

Solženicyn vylíčil příběh mukla v novele, jež mu otevřela vrátka ke světové slávě. Svého hrdinu nešetřil a nechal ho projít peripetiemi, které sám zažil, když byl na sklonku války pro kritiku Stalina v dopise z fronty zatčen a pak absolvoval obvyklou speciální léčebnou kúru ordinovanou sovětským občanům, co projevili vlastní názor. Čekala ho.cesta za trpkým poznáním začínající v Lubjance, pokračující ve vězeňském vlaku jedoucím napříč Ruskem a zaručující léta v trestaneckém munduru daleko na Sibiři..Po propuštění pak ne úplná svoboda a volnost, ale přikázaný pobyt v asijském Kazachstánu. Zde se navíc léčil a vyléčil z rakoviny..(viz román Rakovina).. 

Ivan Denisovič Šuchov (dále I.D.), fiktivní postava a protagonista vyprávění, byl prostý člověk z ruského venkova. U nich ve vsi byla tehdy právě neděle, lidé se vraceli z kostela a najednou začala válka..Během ní a později v lágru odvykl si Šuchov zabývat se vážně tím, co bude zítra, co za rok, vždyť všecko za něj rozhodovali lidé, co měli v rukou moc a ostře nabité samopaly. Na frontě se brzy dostal  do německého obklíčení a pak i do zajetí. Utekl však opět ke svým a ti jej za odměnu při výslechu bili a po vynuceném přiznání zavřeli za velezradu a odsoudili na příštích deset let k nucenému pobytu v lágru i s tím, že propuštění hned po odpykání trestu není vůbec jisté..

 I.D. kroutil v lágru - byl to jeho druhý trestný tábor - osmý rok a byl už zkušeným muklem (kárancem). Věděl co a jak narafičit, aby se nespálil a nenarazil a kde hrozí nebezpečí, jemuž se je třeba vyhnout..Ten den však zahájil hrubou chybu. Necítil se nejlépe a uvažoval o marodce tak dlouho, až jej z pryčny vyhnal dozorce a hned vyslovil téměř likvidační ortel - karcer..Naštěstí pro I.D. tentokrát postačilo, když na cimře strážných setřel hadrem podlahu..Volnější hodinka, kdy se dalo leccos užitečného zařídit pro vlastní osobu, však byla pryč. Venku teploměr ukazoval mínus 27, a to nebylo dobré. Sice pořádný mráz, ale zas ne čtyřicítka, kdy by se třeba zůstalo na baráku.  To nejhorší nastalo s nástupem k práci. Při povinném filcunku mukli museli rozhalit hadry, co měli na sobě (I.D. ještě hadřík přes obličej), a ukázat, že nevynášejí nic, co by jim mohlo pomoci k útěku.(třeba stravu navíc). Po osobní prohlídce následovalo počítání vězňů. Vzteklí strážci se pletli a znovu a znovu počítali a řadili mukly do pětic a pořád jim celková cifra nevycházela..Přes větrné prostranství káranci mlčky rázovali v sevřeném tvaru kolony na stavbu teplárny a z kradených prken se tam nejprve snažili zateplit místo, kde měli pracovat. Pak teprve vzali do rukou zednickou lžíci. A začali se zděním docela zostra. Především Šuchov, jako by se rozpomněl na dobu, kdy dělával doma na svém. Kupodivu strhl i ostatní k tempu a jistému nadšení z práce, při které je střežili strážní vybavení kulomety.

V nouzově vystavěné jídelně si pak nad miskou šizené šlichty (kradli tu všichni) I.D. zavzpomínal, jak se cpal doma na vsi - "plné pánve brambor, plné železňáky kaše a ještě předtím, než přišly kolchozy, pořádné špalky masa"..Užitečná mohla být i cesta zpět..ID při ní nezahálel a ze země si sebral pár dřívek na otop do baráku a o kus dál zvedl proužek železa. Bude z něj pilka a třeba ji někomu výhodně prodá..A už přemýšlel, co bude zařizovat po příchodu do lágru..Zařadí se do fronty před výdejnou došlé pošty pro balíček vždy dobře zásobenému prominentnímu muklovi a podrží mu pak ještě místo vpředu u okýnka v jídelně. Malé úsluhy se tu počítají a mění ve velké zisky - kus chleba navíc, dvě porce šlichty..To umožní udržet kondici a přežít..

Po večerce se Šuchov pečlivě přikryl všemi hadry, co jich měl, a začal bilancovat: "Tolik věcí se mu dnes poštěstilo: nezavřeli ho do korekce, v poledne ulil kaši, parťák dobře sfoukl výkaz, zdilo se mu jedna radost, pilku mu u prohlídky nenašli, navečer si přivydělal u Césara a koupil si tabáček. A nerozstonal se, zahnal nemoc. Minul den, ničím nezkalený, skoro šťastný. 

Takových dní bylo v jeho trestu od zvonění do zvonění tři tisíce šest set padesát.

A že jsou přestupné roky - o tři dny víc.. "