Čtyři slunce docela stačí. Jeden pes je ale někdy až moc, když s ním musíte rozespalý najednou o půlnoci na vycházku. Ten náš - je to shiba inu - má u nás doma kromě brlohu na matračce i domeček pod židlí přehozené ručníkem a do něj si zaleze, když ho něco pobolívá nebo když zrovna nechce vidět ty své lidi..Vystrčí pak ven packy, čumák a pozoruje okolí a jen občas vyráží za poskytnutým sýrem nebo peláší řídit z jednoho z balkonů provoz dole na dvoře či na ulici. Občas zavyje v dvojhlasu s projíždějící sanitkou a přijde nám své psí situační hlášení naštěkat či navrčet..Mít psa znamená mít tak trochu i ty další, které na toho našeho reagují, přátelí se s ním nebo se s ním porafají. My se pak podobně seznamujeme s jejich páničky. Očmucháme se, prohodíme slovo dvě a jdeme svou cestou, pokud ji ještě známe..Těch cest je ovšem mnoho a mnoho je i psů..Na vodítku svět.Občas si zaštěkat...
Dům u čtyř sluncí a jednoho psa..
Na kurt se psem záchranářem..
Remíza..Jedno dítě se směje a jedno mračí.
Kam jsem založil rodokmen..?
Jede tu prosím vlak do Japonska? Pravlasti psů mého plemene..
Jsem smutný pes a tlamku mám na kameni..Měkké na tvrdém.
Šéfem ulice..
Pes navigátor..
Jízdenku nemám, zuby ano, pane revizor..
Jsem malý, ale ne nejmenší..
K čemu by nám,Ferdo, byl titul..? Takhle pět peněz.
Jednou ty a jednou já..
Romulus a Rebus..
Tak bych někoho sežral, mladej..
Mají malého, bojácného pejska a chrání ho nápisem..
Pes nejsem, ale nechtěl bych tu scházet..
