ANO je jak bohatá nevěsta s nevalnou pověstí, kterou nikdo nechce. Přesto by se ráda vdávala. Ženiši váhají. Kladou si požadavky, intrikují mezi sebou a pomlouvají se. Někteří ani nechtějí do chomoutu či chtějí, ale do jiného..
Je tomu možná podobně jako v Gogolově slavné komedii Ženitba, v níž se u vdavekchtivé kupecké dcery Agáty scházejí hned čtyři potenciální ženiši a každý s jinými nároky na nevěstu a předpoklady ji okouzlit a získat. Nepožadují tělesnou krásu, to by nešli k Agátě. Jeden chce peníze, jiný nóbl chování a znalost francouzské konverzace, další trochu rodinného tepla a jeden vlastně ani neví, co by chtěl a jestli se chce vůbec ženit.Také Agáta má své představy o životním partnerovi. Její vyvolený by měl být z vznešeného rodu. Namlouvání je složité a plné zámlk a falešných cestiček. Je to hra s otevřeným koncem a ke svatbě nakonec snad ani nedojde.
Podobně se chce provdat ANO či přesněji řečeno chce sestavit vládu a získat pro ni ve sněmovně důvěru. Zájemci o účast v ní na první pohled i poslech nejsou, ale možná jsou, ale nechtějí si zadat u voličů. Postupně musí ANO, jak už to bývá, slevovat ze svých plánů a cílů a ještě asi dále ubere. Jednání se dlouho povleče a nikdo neví, jak skončí...
je jedna další známá hra s názvem odkazujícím k svatbě..
Jmenuje se Krvavá svatba (García Lorca).
A to raději ne..
