Sníh po australsku

Odklízet sníh z chodníku, balancovat na náledí, přezouvat auto a dávat zimní pneumatiky, potýkat se se závějemi na silnicích, balit se do kabátů, bund, čepic, rukavic, dostávat vysoké účty za topení......... Co by za to Australani dali! No možná ne tak doslova, ale něco na takové zimě přece jen je.

Sníh je vzácnýHana van Soest Jarocka

I když toto roční období zde oficiálně existuje, výše zmíněné  pro drtivou většinu obyvatel  zní jako z oblasti sci-fi. Sníh na chodníku? Náledí? To by u nás byla událost sezóny, o které by se pak ještě  dlouho mluvilo. Fotografie by se dostaly  na přední stránky novin a časopisů a určitě by přijela  i televize tento vzácný jev zdokumentovat. Turisté by se sjeli z blízka i z daleka.

Přezouvat auto? Kdepak, pneumatiky má  náš vůz stále stejné po celý rok. Přezouváme se my, z kozaček, které ale člověk nosí stejně  hlavně pro parádu, do teplých papučí s bambulkama. Kabáty, bundy, čepice, šály, rukavice?  Ale kdeže. Prý  to nestojí za to. Vycházejíc  ze svého osobního výzkumu v této věci nemám stále úplně  jasno.  Buďto Australani necítí zimu tak jako my Středoevropané, anebo jsou  líní se přiobléct. Mnoho z nich totiž  chodí celý rok v triku, kraťasech a žabkách. Zdůvodnění tohoto jevu, že zima je přece krátká a za chvíli se zase oteplí,  je nad mé chápání. I když  je chladno "jen" tři měsíce v roce, i tak  mi to stojí  za to, si ten svetr obléct a žabky vyměnit za něco, do čeho nefouká. Ale asi  jsem příliš choulostivá.

Vidět sníh je výjimečná věc. V Česku je pro dítě (a dospělé) zážitek vidět moře, být u moře. Tady? Moře? Pche. Kdo viděl sníh, ten je pašák!

Znám mnoho dospělých, kteří nikdy neviděli sníh a nezažili mráz. A ptají se mě, jaké to je. Jak  jim to mám vysvětlit?

A tak když se naše město jednou rozhodlo "zasněžit" část parku, byl z toho poprask. Jeden den v roce budeme mít sníh! Nadšení dětí, dospělých, hoteliérů a obchodníků neznalo mezí.

Objednalo se sněžné dělo kdesi ze Sněžných hor! Ale ouha. Radní nepočítali s tím, že když chtějí mít sníh, je k tomu  zapotřebí také mráz. Zasněžovat park při deseti stupních nad nulou lze těžko. Sněžné dělo se tímto muselo stornovat. Místo toho se rovnou objednal hotový sníh. A to celý náklaďák!  Ukázalo se ale, že to jsou spíše  kontejnery s ledovou  tříští. Nebude se zasněžovat, ale zaledňovat! Nevadí.

Dále  se pořídili umělí sněhuláci,

nějaké vločky a  na stálezelený neopadavý eukalyptus  se umístil  sněžný přístroj. Stačilo si stoupnout na příslušné místo a člověk byl za chvilku zasněžen. Pěnou z jaru.

Atmosféru zimy dokreslovala výzdoba výloh (mnohde i s vánočními motivy) a blikající barevné žárovičky.

Já nemohu nečinně přihlížet. Je sice červenec, ale chodíme zde hlavou dolů a všechno je naopak, tak co.  Na okna stříkám podle šablony sněhem ve spreji  malované vločky, sáňky i  sněhuláky, na verandě visí venkovní osvětlení v podobě rampouchů,  kuchyň zavoněla svařeným vínem.

Lidé se opravdu sjeli z daleka i z blízka, modré kontejnery se sněhem  byly v obležení  nadšených dětí, některé  se hrabaly v ledu zkřehlými prstíky, protože neměly rukavice.

Některé dokonce stavěly (poněkud netradiční) sněhuláky!

Hráli si malí  i velcí. Tatínci  se hnedka začali koulovat ledovými koulemi, házeli své ratolesti do kontejnerů, až  ti malí pištěli na celé kolo, obšťastňovali své drahé polovičky tím, že jim sypali sníh za krk, a  ty  je za to na oplátku odměňovaly ledovými pohledy! Prostě taková prima rodinná atmosféra.

Já byla spíše v šoku.  Tedy v hlubokém  údivu nad tím, kolik radosti přinese taková věc, jako je  trocha zledovatělé  hmoty, která se může volně rozházet  po okolí a po lidech kolem. A přitom jsem vzpomínala na naši českou zimu. Na to, jak to vypadá, když je všechno  pod sněhem, na zimní krajinu, na zasněžené stromy, kopečky a louky, na stopy lesní zvěře ve sněhu.  Já to znám.  Pro mě je to běžné, ba kolikrát při dlouhé zimě až otravné. Zato  pro tyto  lidi je to ta největší  exotika! “Sněžný” den v červenci přinesl  mnohým  veliký zážitek, na který budou vzpomínat  za  dlouhých letních večerů v prosinci a lednu. Jeden den v roce  tu byla skutečná zima se sněhem a ledem. Tedy se sněhem tzv. po australsku.