Austrálie. V písku až po krk
že zvuk jde zvenku a že se podobá bouchání víka naší kempingové ledničky. "Jémináčku, proč to furt otvírá a zase zavírá?" myslím tím svého mužského a rozčileně rozhodím rukama do tmy, čímž ho ale zasáhnu do obličeje! "Aha, ten to není! Tak kdo teda se nám hrabe v noci v lednici?" Vystrčím nos ze stanu a těkavě svítím baterkou do tmy. Bludička ozáří černé prase divoké, evidentně ale už značně domestikované, které svým rypákem strká do víka lednice. To se mu kupodivu daří nadzvednout, ale již ne zcela otevřít. Naštestí pro nás. Máme tam zásoby na celý pobyt! Víko pokaždé vlastní vahou zase zaklapne zpět. Prase má ale výdrž, má na to celou noc, a zkouší to znovu a znovu!
K ránu naneštěstí se musím v polospánku vysoukat ze stanu a jít si odskočit do křoví.
"Jsi OK?" ozve se po chvíli ze stanu.
"Jo," zavrčím ospale z hustého porostu.
Rozednívá se, bude hezký teplý den. Jeden z prvních slunečních paprsků dopadne na zem a ozáří jakousi černou siluetu přímo přede mnou. Zamžourám, zaostřím a do....prkenný ohrady, naproti mě divočák! Žere naše krekry, z tlamy mu trčí i červený celofán, ve kterém byly původně zabaleny, rozdusaná krabice se válí opodál. Já to zvíře vyrušila při snídani. Vystřelím jak namydlený blesk tak jak jsem, proletím stanem, zajedu do spacáku a snažíc se popadnout dech ze sebe překotně vyrážím: "Nenenejsem OK, ttto pppprase je tam ffffurt! A čučelo na mě.........!"
"Hmmmmm," zahučí zúčastněně zpod polštáře.
Do lednice se po několika nezdařených pokusech prase nedostalo, tak vzalo zavděk suchými suchary, které byly snadněji dostupné.
Jsem na ostrově Moreton, což je třetí největší písečný ostrov světa. Nachází se na pobřeží jihovýchodního Queenslandu. 95% území tvoří národní park.
Kempujeme tzv. v pustině, uprostřed ostrovního porostu, schováni a odděleni od Tichého oceánu navátou pouštní dunou. Společnost, jak je vidět, nám dělají pouze mlsná prasata divoká. Na tento ostrov se jezdí za dobrodružstvím. Citlivky ať se ubytují ve zdejším rezortu, pro ostatní je to ráj kempingu v buši, terénní jízdy a hrátek v písku v autech s náhonem na čtyři kola, rybaření, šnorchlování a spaní pod hvězdami. V mém případě - až na to spaní pod hvězdami - to sedí.
Šnorchluju kolem vraků lodí, které zde byly potopeny dokonce schválně, prý aby se tak vytvořilo bezpečné kotviště pro lodě. Dnes je to populární místo pro šnorchlování a potápění.
Je ironií osudu, že zdejší eko-resort, který je vyhledáván turisty a rodinkami s dětmi a který nabízí nejrůznější rekreační eko- aktivity, například krmení delfínů, jsou bývalá velrybářská jatka. V 50. a 60. letech minulého století bylo každou sezónu, během níž velryby podél pobřeží migrují, zabito a zpracováno až neuvěřitelných 11 velryb denně, což bylo každoročně na 600 velryb !
A důkazem toho, že havárie nechodí po horách......, je i nehoda nákladní lodě, která za bouře během cyklónu v roce 2011 ztratila svůj náklad a do moře se tak dostaly kontejnery s chemikáliemi a tisíce litrů ropy, nikdo přesně neví nebo neuvádí kolik, která zamořila pláže nejen tohoto ostrova, ale i velkou část pobřeží pevniny.
V květnu 1770 tento ostrov objevil James Cook a pojmenoval ho Mys Morton, neboť se domníval, že mys je součástí pevniny. Název Moreton vznikl později kvůli chybě úředníka.
Nachází se zde také nejstarší queenslandský maják, postavený v roce 1857 z kamene, který lámáli a kladli vězni.
Z řady strážců majáku upoutá osud jednoho z nich, neboť se díky podivuhodným událostem dotýká současnosti. Thomas Griffin přijel do Austrálie z Irska v roce 1856, bylo mu 18 let a byl sám, bez rodiny. Oženil se s Mary, která přijela ze Skotska ve věku 19 let, a i ona byla bez příbuzných. O několik let později se se svými dětmi přestěhovali na ostrov Moreton, kde Thomas dostal práci. Bohužel Mary umírá ve věku 37 let při porodu svého desátého dítěte a zanechává manžela s jejich šesti dětmi (ostatní zemřely) ve věku od jednoho roku do čtrnácti let. Po této události vyšlo nařízení, které přikazovalo těhotným ženám, aby z ostrova odešly zavčas porodit na pevninu, kde byla dostupná lékařská péče. Ve stejném roce byla také otevřena škola pro děti strážců majáku a ostatních pracovníků. Zapsalo se tehdy na 18 žáků. Thomas Griffin zůstal na ostrově dále, dokud ho nepostihla další tragédie. Jeho nejmladšího syna kopl kůň, a protože lékařská pomoc byla daleko, chlapeček na následky zranění druhý den zemřel. Byl pochován vedle své matky nedaleko majáku. Griffin poté opustil ostrov a dal se najmout na loď jako námořník. Zemřel v roce 1917. Dnes žije v městečku na pevnině pravnuk Mary a Thomase, Phil. Je mimo jiné předsedou Historického spolku majáků ve státě Queensland. Své mládí strávil na různých majácích, neboť i jeho otec býval strážcem až do roku 1944. Phil se zajímal o rodinnou historii a hledal na ostrově hrob své prababičky. Dozvěděl se ale pouze, že byl smeten do moře během jedné zničující bouře. Rozhodl se tedy obnovit náhrobek a umístit ho pokud možno co nejblíže původnímu místu, které znal z dobových fotografií a starých map. O tři roky později obdržel zajímavý telefonát od kurátora Queenslandského muzea. V roce 1965 našel tehdejší strážce staré kosti a daroval je muzeu v domnění, že jsou aboridžinské. Muzeum je mělo v depozitáři 32 let! Po prozkoumání bylo ovšem zjištěno, že aboridžinské nejsou, naopak že jsou to kosti ženy - Evropanky a dítěte, bez pochyby tedy prababičky Mary a jejího syna Edwarda. Phil se tedy vrátil na ostrov a své předky opět nedaleko majáku pohřbil.
Během 2. světové války byl na ostrově dokonce zbudován systém obrany a byly zde umístěny protiletadlové zbraně, aby chránily přístup do důležitého přístavu v Brisbane.
Dnes jezdí na ostrov z Brisbane trajekt.
Během našeho pobytu na ostrově je mi svěřen volant naší Toyoty, ať si také užiju to dobrodružství, ten adrenalin z nekonvenční jízdy. Neprosila jsem se o to. Pro mě jsou to spíše zbytečné nervy. Po pláži to jde celkem snadno, provoz veškerý žádný, písek udusaný, ale pak! Pláž je u konce, je nutno jet nahoru do vnitrozemí. Nahoru na horu. Na takový hrozný prudký kopec, úzký jen pro jedno auto, rozrytý jako kdyby se tak hrabalo stádo prasat, a strmý až hrůza.
"To nevyjedu."
"Vyjedeš."
"Nevyjedu."
"Vyjedeš."
Tak jsme se tam handrkolavali asi hodinu. Trpělivost došla mně. Jak myslíš. A jela jsem. To je slabé slovo. Řítila jsem se do toho srázu jako šílenec největší možnou rychlostí , co to šlo, jen abych to měla honem honem za sebou, aby mi motor někde v půli náhodou nechcípl a také abych eliminovala možnost setkání s nějakým protijedoucím vozidlem, do kterého bych s největší pravděpodobností bezmyšlenkovitě napálila. Navíc zacouvat zpět by bylo nad mé síly. Nakonec jsem to s nervy nadranc, překousnutým jazykem a domláceným mozkem zvládla. Adrenalin se skutečně dostavil, spolu s horečným potem a strašnou žízní.
"Teď potřebuju panáka."
"No prosím, panák je ve stanu, sjeď zase dolů a máš ho mít," dostane se mi odpovědi.
"Nikdy víc!"
Mám toho po krk.
Jíst a spát ve společnosti divokých prasat a přes den se harcovat v nepohodlném vehiclu?
Příště se dobrovolně pasuju na citlivku a nikdo mě z eko-rezortu nedostane ani teréňákem s náhonem na všechna čtyři kola!
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie - Hoří!
Vím, že celý svět teď žije pandémií koronaviru, i my tady v Austrálii. Dostatek času doma mi tak umožňuje zavzpomínat na katastrofu docela nedávnou.
Hana Van Soest Jarocka
Vanuatu - Nechte mé zuby na pokoji!
Uvítací výbor na letišti sestává ze dvou spoře oděných domorodců stojících venku před letištní budovou. Jeden z nich duje na velikou mušli. Zálibně si je prohlížím.
Hana Van Soest Jarocka
Jak jsem v Austrálii zažila razii z imigračního
"A vy jste kdo?" povídám výhružně povýšeným tónem dámě vystupující z bílého mikrobusu. Beze slova mi podává vizitku. No ta je nějaká důležitá, pomyslím si a jedním okem mrknu na kartičku v ruce. Polije mě horko.
Hana Van Soest Jarocka
Výraz solidarity k Vanuatu
Svět obletěla zpráva o tajfunu na Vanuatu, který tuto krásnou zemi nadobro zdevastoval. Nemohu jinak než si připomenout svůj poměrně nedávný pobyt v tomto nádherném koutku země, nevšední zážitky a příjemná setkání s bezprostředními a přátelskými obyvateli.
Hana Van Soest Jarocka
Stan na střeše aneb Obohacení mého australského slovníku
Ach jak je ten cizí jazyk zapeklitý! Stan na střeše, tuba na vodě, hadí repelent....... Kdo to kdy slyšel? Ale ano, tady v Austrálii mají, panečku, věci a pojmy, ty se v mých hodinách angličtiny neprobíraly, to byla školská rutina, znáte to. Sloupek slovíček, desítky monotónních gramatických cvičení. Diktáty. Tu a tam slohovka. Šedá teorie. Zelený strom života v podobě přímé konfrontace se skutečným živým jazykem (a živými a skutečnými Australany) na mě čekal na jižní polokouli u protinožců. Nejenže zpočátku nerozumím některým pojmenováním, ale navíc ani nevím, co to má být?
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Než bude ministrem, musí Tuleja vysvětlit okolnosti svých publikací, řekl Fiala
Premiér Petr Fiala (ODS) má za důležité, aby kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja do...
Ruské jednotky vstoupily na základnu v Nigeru, kde sídlí americká armáda
Ruské vojenské jednotky vstoupily na leteckou základnu v Nigeru, kterou využívá americká armáda....
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho pak našla v obchodě, kde kradl
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
Rok od tragického požáru v Brně: osm obětí připomíná pietní místo u stromu
Drobné bílé kamínky, srdíčka, květiny i vzkazy se hromadí u stromu v brněnské Plotní ulici. Ještě...
Pronájem bytu 1+1 37 m2
Mýtní, Mělník
10 000 Kč/měsíc
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2102x
E-kniha Ahoj, mami právě vyšla.
IG a FB pod názvem: chodimhlavoudolu