Smysl či nesmysl Konvoje svobody

   Freedom Convoy 2022 aneb Konvoj svobody. Záležitost, která nemá obdoby, a to nejen v Kanadě, kde se její název v posledních dnech skloňuje mezi lidmi všeho věku snad na každém kroku. 

   Stejně jako na všechno kolem Covidu či vakcín, se i na tuto akci nabízí nezůčastněným pohled buď jednoznačně černý nebo bílý. Svůj díl na tom nese jednoduše i fakt, že rozložení mediálních sil v současné Kanadě připomíná spíše osmdesátá léta v Československu, kdy jedinou možnou pravdou, která se směla beztrestně prostřednictvím novin, rozhlasu či televize šířit, byl názor otištěný v Rudém právu. 
   Stejnou pozici má dnes v Kanadě společnost CBC, která je již delší dobu víceméně jen hlásnou troubou menšinové vlády premiéra Trudeaua, který každoročně přispívá na její chod pěkně kulatých 600 milionů dolarů. Zdá se, že je to investice výhodná pro obě strany a člověk, který má možnost pozorovat práci zpravodajů CBC v terénu, musí uznat, že jsou velice oddaní a do posledního puntíku ochotně plní zadání svých chlebodárců. 
   Například během průjezdu Konvoje svobody městem Kingston, kde se na podporu konvoje sešlo na jednom z dálničních odpočívadel několik set lidí, si reportéři CBC neomylně postavili kamery směrem od hlavního davu a s kamennou tváří nám v hlavním zpravodajství sdělili, že se zde sešlo podle očekávání jen několik málo extrémistů. Fakt, že jejich počínání při natáčení této reportáže zachytil opodál stojící člověk na svůj mobilní telefon a záznam později umístil na sociální sítě, není důležitý. Kdo by dnes bral vážně Facebook a jemu podobné, že. 
   Já žiji v Kanadě již poměrně dlouhou dobu a mám v těchto situacích, narozdíl od rodilých Kanaďanů, obrovskou nevýhodu v tom, že si velice dobře pamatuji dobu, ve které jsem vyrůstal a dospěl. Snad i proto většinu mé sociální bubliny tvoří lidé, kteří jsou buď politicky nestranní nebo jim komunistické praktiky současné kanadské vlády až tak moc nevoní. V mém okolí se najde samozřejmě i několik příznivců současného pana premiéra, ale nejčastějším odůvodněním jejich sympatií je většinou jen fakt, že současný pan premiér je hezčí, než ten předchozí, přes což se dokáži přenést. 
   A o co vlastně organizátorům Freedom Convoy 2022 jde a jak se na celou věc dívám já?  Inu, dívám se na to samosebou čistě subjektivně a pouze na základě osobních zážitků, pocitů a pozorování. 
   Ve zkratce. Po měsících vyjednávání mezi unií řidičů a premiérem, tento přislíbil, že umožní vykonávání jejich práce bez nutnosti povinného očkování. Šlo především o řidiče dálkové dopravy, dovážející zboží ze sousedních USA. Většina řidičů sice podlehla tlaku a ze strachu o ztráty lukrativního zaměstnání již naočkovaná je, ale stále zde je několik desítek tisíc řidičů, kteří tak z různých důvodů neučinili. 
   Argument, že se nejedná o práci, při níž dochází k častému kontaktu, slavil úspěch a došlo k dohodě. Vše se zdálo být vyřešené k oboustranné spokojenosti. V ten samý den, kdy tato věc vešla v platnost, ale premiér Trudeau náhle změnil názor, vše odvolal a navíc intervenoval na druhé straně hranice a požádal o zavedení stejných restrikcí. 
   V tuto chvíli se zrodil nápad na protestní jízdu kamionů napříč Kanadou do hlavního města, z počátku bez větších ambicí na nějakou masovější účast. Šlo o čistě amatérskou a ne příliš organizovanou reakci na vzniklou situaci. Během několika málo dnů ale věc nabrala zcela jiný rozměr. Lidé unavení restrikční politikou začali vyjadřovat řidičům obrovskou podporu a přestalo hrát roli, zda někdo je či není očkovaný. Protest se z malého protestu proti vakcínám změnil na celokanadský protest proti všem vládním restrikcím v souvislosti s Covid-19. 

   Start konvoje byl stanoven na neděli 23. ledna. V ten den se z Vancouveru na západě Kanady vydalo na svou cestu prvních několik set trucků, v doprovodu mnoha dalších vozidel, které se přidaly ať už jako podpora řidičům či v roli dalčích účastníků protestu. Ti, co se nemohli zůčastnit nebo si jednoduše nemohli dovolit sedmidenní cestu do hlavního města, se shromáždili okolo dálnice, na všech přivaděčích či mostech v okolí Vancouveru a vytvořili neuvěřitelnou atmosféru. Po sdílení tisíců videí z tohoto okamžiku jsem byl v Kanadě poprvé svědkem něčeho opravdu výjimečného. Lidé, bez rozdílu, zda jsou nebo nejsou příznivci vakcín, bez rozdílu věku či svého původu, se mě ptali, zda jsem tam byl a nebo to alespoň viděl. Se slzami dojetí v očích mluvili o tom, jak jsou hrdí, že jsou Kanaďané. Opravdu, to ani v nejmenším nepřeháním. Bez ohledu na dnešní výsledek jsem si vzpomněl na pocity mé generace v listopadu 89. 
   Jak to tak již v podobných chvílích bývá, věci se daly rychle do pohybu. Na účet, který organizátoři založili pro účely podpory řidičů konvoje, začaly rychle přibývat peníze od dárců z celé Kanady, facebooková stránka skupiny během dvou dnů získala téměř jeden milion členů a ze všech koutů světa přicházela slova podpory. Ke konvoji se postupně během cesty přidávali spontánně další a další řidiči.
   Ruku v ruce s tímto ovšem začala reagovat i druhá strana. Premiér Trudeau se nechal slyšet, že je potřeba zablokovat účet těchto extrémistů a fašistů, aby nedošlo ke zpronevěře peněz nebohých ošálených Kanaďanů, Facebook zablokoval stránku účastníků konvoje a oficiální média se jen velmi okrajově zmiňovala o několika málo desítkách vozidel agresivních antivaxxerů.
   K blokaci peněz následně opravdu došlo, a to ve chvíli, kdy po pouhých dvou dnech jízdy konvoje bylo na účtě již 4,5 milionu dolarů. Pro představu bych rád uvedl srovnání. Když se loni premiér Trudeau rozhodl pro vyhlášení předčasných voleb, vyzval veřejnost k příspěvku na jeho kampaň. Po dvou měsících na tento účet došlo 3,1 milionu dolarů .. Blokace účtu Freedom Convoy měla ovšem velice krátkého trvání. Vzhledem k tomu, že stále ještě alespoň určité zákony fungují, došlo druhý den po vyjasnění právních drobností k jeho uvolnění a k dnešnímu dni se na něm sešlo již přes 10 miliónů dolarů. Z těchto peněz organizátoři pomáhají účastníkům uhradit veškeré jejich náklady, ať už jde například o benzín či jídlo.
   Ohledně přispěvatelů na účet konvoje došlo i k poměrně komické situaci. Bratr Jagmeeta Singha, což je předseda Trudeauovo koaličního partnera NDP, díky jemuž drží Trudeau nezbytnou většinu pro své vládnuti, přispěl na účet účastníků konvoje čátkou 15 tisíc dolarů. Nikoho zřejmě nepřekvapilo, že zmiňovaný předseda Singh hned druhý den žádal vehementně prostřednictvím médií navrácení peněz svého bratra, jelikož ten platbu prý provedl omylem. Až tak veselé věci se zde dějí.
   Na Facebooku po blokaci původní stránky vznikla obratem stránka nová, jež opět během jednoho dne získala 600 tisíc členů. Další den došlo k obnovení i stránky původní a tak alespoň tímto způsobem mohly proudit informace o průběhu akce přímo prostřednictvím jejich aktérů. 

   Vše probíhalo celý týden víceméně podle stejné šablony. Ke konvoji se postupně přidávala další vozidla, další a další skupiny vyjadřovaly podporu, kolem silnic a dálnic i v nejzapadlejších místech čekaly davy lidí, aby mohly zamávat projíždějícím kamioňákům. Lidé nabízeli pomoc všeho druhu od jídla, servisu, noclehu, až po prostor k zaparkování pro odpočinek. Vyráběli transparenty, odpalovali ohňostroje, od jihu se sjížděli na hranice s Kanadou kamioňáci z USA, chtějící podpořit svě kolegy ze severu...
   Když jsem to tak všechno sledoval, měl jsem dobrý pocit, ale stále se mi na mysl drala jedna pro mě logická otázka - co pak, až tam dojedou? Nikdo to vlastně nijak pořádně neřešil a i lidé v mém okolí se divili takovému zamyšlení. To je přece jasné, říkali, prostě Trudeau musí zareagovat a ustoupit. Upřímná naivita a nadšení převládalo nad pochybovačností a podle mě, na základě mých zkušeností i logikou. 
   A tak nadešel ten den. 29. ledna 2022. Den, na který byl naplánován příjezd do hlavního města. Tou dobou byl konvoj rozdělen na několik částí, z nichž ta asi nejdelší ve směru od západu měla podle slov mluvčí kanadských RCMP něco přes 70 kilometrů. To je slušné, vezmeme li v úvahu, že naprosta většina kamioňáků vyjela do konvoje logicky jen s tahačem bez návěsu. Oficiální média ukazovala několik málo záběrů z helikoptéry, kde nebylo na první pohled snadné rozlišit, zda jde o konvoj či běžný provoz. Záběry konvoje pořízené dronem během cesty, sdílené na Facebooku či Twitteru, jsou tak jedinými dostupnými záznamy této masy vozidel. V ten samý den se konaly po celé Kanadě symbolické menší konvoje na podporu toho hlavního, pořádané lidmi, kteří nemohli vyrazit do Ottawy. V místě, kde žiji já, dosahoval délky 20 kilometrů, což již také stojí za zmínku.
   Ve chvíli, kdy hlavní konvoj dojel k hlavnímu městu, část vozidel zůstala stát na periferii a část pokračovala až do centra, do cíle své cesty. Tento krok osobně úplně nechápu, ale zřejmě to souvisí s kanadskou náturou, která podvědomě všem velí chovat se za všech okolností ideálně nekonfliktně. Na žádost policie tak čast řidičů zůstala zde. Však oni o nás vědí, říkali si zřejmě. Tou dobou se začalo proslýchat, že Trudeau přispěl Antifě nemalou částkou za účelem různých protiakcí. Možná jsou to jen drby. Každopádně další konvoj a s ním i celý provoz z východu byl víceméně zastaven díky tomu, že kdosi na několika kilometrech dálnice rozházel stovky kilogramů hřebů. Nic nenasvědčuje tomu, že by tam spadly z nebe a dá se předpokládat, že to má na svědomí někdo tohoto druhu. 
   Vzhledem ke spontánnosti celé akce nikdo vlastně nezná přesná čísla. Oficiální média tvrdošíjně a vzhledem k bezpočtu videí i tak trochu naivně opakovala, že jde o stovky, organizátoři mluvili o padesáti až sto padesáti tisících. Jediné oficiální číslo z toho dne je opět jen od RCMP, kteří stroze prohlásili, že na základě jejich pozorování se v danou chvíli ve sledované oblasti nachází zhruba 130 tisíc vozidel a nelze přesně identifikovat, která jsou či nejsou nedílnou součástí konvoje. Jak by se řeklo, fair enough. 
   Ono to není podle mě ani nijak důležité. Podstatný byl dopad této akce na celou kanadskou společnost. Tu vlnu sounáležitosti a naděje, kterou to mezi lidmi, často již notně psychicky zdevastovanými nekonečnou řadou represí a omezení vyvolalo. 
   Pro mě bylo celkem fascinující pozorovat především neuvěřitelnou disciplínu, kterou účastnící konvoje vykazovali. Jet 4,5 tisíce kilometrů s vizí, jak to nandám těm páprdům v parlamentu a ukáži jim zač je toho loket a i tak plnit do puntíku všechny pokyny organizátorů, aby vše probíhalo naprosto v klidu a nedocházelo k žádným problémům, to není jen tak a já osobně bych to zřejmě ani nedokázal. Oni to ale dokázali. Zaparkovali své trucky na Parliament Hill a v okolí tak, aby dali jasně najevo svůj počet a přítomnost, zároveň ale tak, aby nebránili nutnému průjezdu vozidel první pomoci či hasičů. Vyzbrojeni nadějí a odhodláním se shromáždili na ploše před parlamentem v počtu zhruba 10 - 15 tisíc lidí. Upřímně řečeno by se jich sem přes zablokované silnice v Ottawě ani o moc víc dostat nemohlo. 

   Většina lidí si užívala pocit, že to zvládli až sem, fotili se, streamovali, tancovali ... Další část připravovala zázemí pro případ, že zde setrvají více dnů. Mobilní záchody, odpadkové koše a několik stanic s občerstvením a jídlem zdarma, to byl ten první základ, na jehož realizaci díky finanční podpoře mohli organizátoři začít pracovat již během své cesty sem. 
   A co dál, ptal jsem se v tu chvíli, jako již mnohokrát před tím. Zdá se, že žádný konkrétní plán není. Účastníci konvoje evidentně žijí představou, že je někdo vyslechne a že se prostě něco musí stát. Vždyť sem mnoho z nich jelo přes celou Kanadu a ty vibrace, které měli možnost ze společnosti vnímat po celou dobu jejich cesty, byly naprosto jednoznačné. Už dávno ztratilo význam, zda je někdo očkovaný nebo ne. Všechny spojila ta marnost současné situace a touha to konečně zastavit.
   V Kanadě žije prostě spousta hodných, ale strašlivě naivních lidí, kteří mají rádi ten pocit, že patří k národu, který je vnímán většinou svého okolí jako vlídný a nekonfliktní. Jako národ, který se skládá z desítek dalších národů, které se naučili prakticky nekonfliktně žít bok po boku pod jednou společnou vlajkou. Naoko jim to čas od času kazí Quebec, ale znáte Francouze ... I ti ale teď stojí na Parliament Hill, drží se kolem ramen z lidmi z Alberty a zpívají hymnu. 
   Všichni již během cesty sem byli zvědaví, jak se zachová premiér Trudeau, který v očích účastníků protestu ztělesňuje jejich víceméně jediného nepřítele. Inu, tento mladý státník, z chovné stáje krále finančníků pana Schwaba, příliš nepřekvapil.  Již v polovině týdne oznámil, že byl vystaven kontaktu s osobou pozitivně testovanou na Covid, a proto se ubírá do karantény. Údajně šlo o jeho syna. Nadále premiér ubezpečil všechny své příznivce, že on sám je zdravý a test má negativní. Účastníky konvoje označil za extrémisty, fašisty, teroristy a za naprosto zanedbatelnou minoritní část společnosti, kterou pohrdá a nemíní se s nimi o ničem bavit, protože on se řídí tou jedinou správnou vědou a všichni se maji očkovat a hotovo. Po tomto projevu, kde splácal do čtyř vět bez ladu a skladu vše, co měl zřejmě na srdci, se odebral na neznámé místo. 
   Spekulovalo se, že je buď na své chatě v Quebecu a nebo surfuje v Toffinu. Ať se karanténoval kdekoliv, dal o sobě vědět opět až v pondělí, kdy vystoupil se svým pečlivě připraveným projevem. Média, včetně CBC musela být již poměrně nesvá, protože neměla tušení, jak o situaci v Ottawě vlastně mají správně informovat. Neinformovali o ní tedy raději téměř vůbec, a tak se i samotní Kanaďané dozvídali o dění ve svém hlavním městě spíše ze zahraničních zpráv. 

   Svůj zhruba sedmi minutový pondělní projev pronesl Trudeau střídavě ve francouzštině a angličtině a vše začal konstatováním, že se jako Kanaďané nenecháme nikým zastrašit. Již samotný fakt, že tuto větu řekl pár hodin poté, co se s rodinou přesunul na neznámé místo z důvodu bezpečnosti, je legrační. Ale zpět k samotnému obsahu jeho projevu. Zcela odmítl možnost, že by se s účastníky protestu jakkoliv setkal. Zopakoval, že se jedná o extrémisty a fašisty, kteří nemají naprosto žádnou podporu v kanadské společnosti. Ba naopak, všichni jsou v Kanadě jejich činy extrémně znechuceni. Poté prohlásil, že tito lidé nemají žádnou úctu například ani k Hrobu neznámeho vojína, umístěném na prostranství před parlamentem, na němž prý hromadně zběsile tančí a dupou, přičemž v rukou mávají vlajkami se svastikou. Dále si pak dovolili ničit sochu Terryho Foxe a hromadně okrádají o jídlo bezdomovce. Vše uzavřel tím, že je nově pozitivně testovaný na Covid a jeho stav je tedy dalším důkazem toho, že vakcína pomáhá a každý se musí naočkovat, protože tak to potvrzuje věda, kterou on jedinou uznává. Následovalo několik odpovědí na telefonické otázky novoinářů, během nichž již nic zásadního nezaznělo. 
   Po tomto pro mnohé neuvěřitelném ranním projevu ještě během dne přišla se svou troškou do mlýna mluvčí ministerstva zahraničí, která prohlásila, že existují velice silné indície hraničící s faktem, že za vším stojí Vladimír Putin a ruské tajné služby, které použili najaté herce jako účastníky protestů. Podle ní jde o odplatu za podporu Kanady Ukrajině, vyjádřené v několika uplynulých dnech.... Ufff .. na to už se nedá snad říci vůbec nic.   
   Ve večerních zprávách pak na podporu slov pana premiéra zveřejnila CBC záběr jakési mladé ženy, která si stoupla na malý okamžik na třetí schod památníku neznámého vojína, záběr transparentu opřeného o sochu Terryho Foxe a kratičký záběr transparentu, jehož součástí byla svastika .. Co na tom, že organizátoři zveřejnili na sociálních sítích tisíce videí, ze kterých je patrné, že ona mladá žena byla reportérkou právě stanice CBC a svastika byla součástí sloganu přirovnávajícího Trudeaua k nacistům. Na to se už leckterý Kanaďan, sledující čistě jen oficiální média, dívat nebude. Stejně tak neuvidí, jak organizátoři akce rozdávají kolemjdoucím bez rozdílu jídlo a občerstvení zdarma, jak sochu Terryho Foxe, celou zašpiněnou od holubů kompletně vyčistili, že vypadá jako nová a jak hrob neznámého vojína pokryli několika vrstvami květin. 
Jediná pozitivní věc, která zazněla z oficiálních médií, je tak jen pochvala místní policie a RCMP směrem k účastníkům protestu a potvrzení, že za celou dobu nedošlo k jedinému sebemenšímu problému či incidentu. 

   Můj odhad je, že celá tato akce se dříve nebo později díky naivitě a místy až nucené dobrosrdečnosti zdejších obyvatel tak nějak vypaří do ztracena. Dnes zástupci policie a RCMP vyzvali účastníky, ať pokud možno nadále neblokují místa, kde by mohli omezovat pohyb a život běžných obyvatel Ottawy. Nedivil bych se, kdyby se truckers sebrali a spořádaně, jak přijeli, zase odjeli. Na jejich místě bych měl zaručeně pocit zmaru, ale když se nad tím tak zamyslím, vlastně jim nešlo o to jet do Ottawy s někým bojovat. Uspořádali protestní jízdu, která dojela do cíle a po chvilce rozpaků co dál se zřejmě zase vrátí zpátky ke svým všedním životům. Podle mě jim dojde, že dalšími obstrukcemi by jen riskovali případnou naštvanost místních obyvatel, kterých jako jediných by se dlouhodobější blokáda města dotkla. Bude tedy asi vlastně dobré zvednout kotvy právě ve chvíli, kdy řidičům nosí místní školáci sušenky a namalované obrázky náklaďáků z konvoje, než čekat, jakou další špínu na ně nakydá v rámci propagandy premiér, jehož jediným cílem evidentně je zabránit tomu, aby se rozdělená společnost opět spojila. 

   Ještě že jsem do Ottawy nejel. Asi bych nedokázal odjet a mít pocit, že to všechno mělo smysl .... Ale to jsem celý já.