Setkání u vlaku

Byla nervozní. Těšila se. V noci téměř nespala. Nespala ne proto, že se obávala setkání, ne.

Nespala, protože její kamarádka se zbláznila z přemíry alkoholu. Kamarádka, která jí celý pátek a celou noc z pátku na sobotu posílala sms. Výhružné. Ponižující. Urážející. Přečetla jen tři, čtyři.  Ostatní mazala hned jak přišly. Nechápala. Proč taky?

Seděla ve vlaku a už myslela jen na setkání…s mužem.

Snažila se nepodléhat představám. Stejně přicházely.  Nechala jim nakonec volný průběh. Věděla, že přijme vše tak, jak to je. Nebála se.

Vlak plul krajinou. Marně vyhlížela bílého koně. Pohlédla na tátu. Seděl naproti. Řekl :“ Bílý kůň nemusí přijít vždycky.“ Tati…

Vystoupila z vlaku. Nohy se dotkly betonu nástupiště. Hodně lidí. Rozhlédla se. Musela ho najít. Uviděla muže s květinou. Myslela si, že je vyšší. Na tom nezáleží. Vykročila. Usmál se.

Bílý záblesk ji přiměl přivřít oči…usmála se v sobě.