Mince a prach v kapsách

V sedmnácti jsem milovala Karla Hynka Máchu. Nosila jsem černou pelerínu, při chůzi za mnou vlála rozervaně romanticky. Profesor literatury, kterej mě potkal na schodech školy, pronesl: „Studentko, ani kdybyste si nechala narůst vousy jako Mácha, jeho génia nedosáhnete.“ To mi bylo jasný, ale neodradilo mě to. Co záleželo na tom, co mi řekl, v hlavě se mi rodily verše divoké, toužící, bouřlivé a nic mě nepřesvědčilo změnit se.

V mé sedmnáctileté hlavě se točil jiný svět. Nespoutaný, zasněný, rebelující. Řeči rodičů, učitelů, pravidla, řády, to nic neznamenalo. Nikdo mě neodradil od toho, abych nestála večer na kopci, vítr mi rve vlasy a já okouzleně hledím na západ slunce, na ten ohnivý plamen, který se propaluje do mého srdce.

Nic nebylo důležitější než stát u silnice se zvednutým palcem a čekat na svý auto. Nezáleželo na tom, kde skončím, kde budu spát a co budu jíst a jestli vůbec. Byla jsem na cestě. Jedno, jestli byla zima, pršelo nebo spalovalo slunce. Prach ve vlasech, kapsách,na bosých nohách. Všude, kam jsem dojela, se našel někdo, s kým stálo za to strávit čas. Poznali jsme se vždycky, Byli jsme stejný. Dlouhý vlasy, odřený džíny, kristusky. Táhlo nás to k sobě. Stejná touha po svobodě, volnosti, nic neřešit, jet dál, za obzor. Spali jsme v seníku a dírou ve střeše se dívali na hvězdný nebe a spolu s Kantem jsme říkali: „Dvě věci naplňují mou mysl údivem a úctou: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“

Půjčovali jsme si knížky, co nikdy nevyšly, chodili do filmovýho klubu, protože tehdy dávali dobrý filmy, stáli hodiny frontu na elpíčko Janis Joplin a běželi s tím pokladem domů a pouštěli si ho na starým gramofonu a žasli.

Tápali jsme, zoufali si, ale doufali a nikdy se nevzdávali. Byli jsme průzračný, věřili jsme danýmu slovu, z průšvihů se oklepávali rychle. Ale zklamání v nás zůstalo navždy.

Dnes se víc bojím, neotřepu se z problémů tak rychle. Jen zklamání ve mně zůstává tak jako dřív. Už vím, že slovo často neplatí . Ale tam uvnitř mě samé, ještě je ta rozcuchaná holka, stojí na krajnici a vyhlíží auto, který ji odveze daleko.

Občas si sáhnu do kapes a nahmátnu pár mincí a jemný zrníčka prachu.