Cesty

Každý si svou cestu vybírá sám.

pro Jarku

Dálnicí se řítí ti, kteří touží dosáhnout cíle rychle, bez překážek. Věří, že na obzoru, kde se chvěje vzduch, je čeká to, po čem touží. Netuší, že za obzorem cesta pokračuje dál a cíl je v nedohlednu. Zklamání.

Klikaté cesty, plné zatáček si volí ti, kteří se sice neženou  přímo, ale doufají, že za ohybem cesty je jistě cíl. A když ne za touto zatáčkou,  jistě za tou příští. A tak celý život kličkují bez cíle.

Tiché lesní pěšinky patří lidem pomalým. Nespěchají, kroky tlumí mech a jehličí, občas ztratí směr a tak bloudí  v kruhu celý život.

Cesty úzké, plné výmolů a kamení, hned prudce stoupají a hned strmě klesají, jsou pro ty, kteří nemají klid, ale silně po něm touží. Klid je jejich cílem a cesta k němu bývá vykoupena utrpením. Nacházejí poznání.

Cesty vedoucí mezi poli jsou pokojné a otevřené. Kráčí jimi lidé, kteří vědí, že cíl není podstatný. Důležité je jít! Trpělivě kráčet, klást nohy před sebe a dobře se dívat.

Cest je mnohem víc, než jsem popsala. Prolínají se navzájem, v různých etapách života jdeme po různých cestách.

Přeji všem, aby našli svou šťastnou cestu.

(foto: Hana Posltová)