Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu. Dokument, nahrazující pohřbenou euroústavu, vznikal za úporného jednání unijních elit, jejichž jediným cílem je další centralizace moci uloupené národním vládám. A aby se předešlo případným potížím, členské státy se zavázaly, že o nové smlouvě nebudou rozhodovat občané v referendu, ale schválí ji prostřednictvím parlamentů. Pouze Irsko nemohlo učinit výjimku, neboť referendum je zakotveno v tamní ústavě.
I přesto byl Brusel optimisticky přesvědčen, že Irové řeknou své rozhodné ANO. Omyl. Výsledek byl více než jednoznačně odmítající. Důvodů bylo hned několik. Především lidé nebyli informováni o tom, proč by měli Lisabonskou smlouvu podpořit, v čem je lepší než stávající mechanismy unie. Odpůrci oprávněně namítali, že jde o další odnárodňování, o přesun kompetencí kamsi do neznáma, o ztrátu důležitosti irského hlasu, neboť ten by již neměl pozici „veta“, ale mohl by být kdykoliv přehlasován většinou. A to Irové nechtěli dopustit. Výsledek referenda Brusel evidentně zaskočil. I když se okamžitě objevily hlasy, že je potřeba pokračovat v procesu ratifikace ve všech státech, nikdo nemůže popřít skutečnost, že Lisabonská smlouva v Irsku padla. Alespoň, pokud platí dopředu daná pravidla hry. Velmi trefně to vyjádřil prezident Václav Klaus, naopak naivně předseda socialistů Paroubek, který doufá v opakování(!) referenda. Zřejmě tolikrát, než by byl potřebný souhlas vyžádán. A směšné je i spílání do nevděčných Irů, že za své současné bohatství a prosperitu mohou děkovat jen a jen štědré Evropské unii, a oni naopak Evropě zasadili těžkou ránu. Můžeme Irům blahopřát k odvaze a k rozhodnutí, které má pozitivní dopad i na českou společnost. Irové neotřásli Evropou, ani ji neohrozili. Otřásli pouze bruselskými byrokraty, kteří si myslí, že své plány na ovládnutí Evropy, zbavenou národů a hranic, mohou spřádat bez ohledu na názory občanů. Krach Lisabonské smlouvy je nadějí. Nadějí na znovuobnovení Evropy jako společenství suverénních států, jejichž spolupráce je založena na vzájemné úctě k historickým tradicím a kultuře.
