Vypustil jsem duši

Plán na sobotní odpoledne byl bohulibý. Sluníčko navíc po několika dnech nabídlo svou náruč, plán byl tedy prostinký.

Pošlapat si na kole po Krušných horách, povětšinou v terénu, kde nepotkám ani živáčka, s cílem navštívit přenádherný kostel v Kalku, kde probíhala jak výstava,  tak svatováclavský koncert volálně - instrumentálního souboru.

Tvor pozemský míní, duše mění. Odešla mi prostě duše, rezervní byla - v tom problém nebyl, ale příčinou byl i prasklý plášť, což už vlastně bylo neřešitelné.

Proto pěšmo po lesných cestách k nejbližší civilizaci a poprosit bývalou přítelyni Jíťu jestli by si pro mne nepřijela..Ještě, že jsem ji poznal. Přijela a pomohla. Díky Jíťo.

Takže kostel Sv. Václava z Kalku jsem si jen z dálky prohlížel a interně bohužel nenavštívil.

Následujícího dne jsem si neodpustil návštěvu kostela Sv. Václava, tentokráte však ve Výsluní.

A pro upřesnění, dalším svatostánkem na obrázcích je kostel Nejsvětější Trojice v Rudolicích. /ten bez zvířátek/.