Stav nejvyšší blaženosti

Opět jsem si naordinoval někilik dnů samoty, tedy svobody, kdy jsem opustil mou milou Mílu  a cílem bylo poznávat nové lidi, nová místa.

Tentokráte jsem se  nechal dovést vlakem z Chomutova do Ostrova. Hned ten den jsem potkal skvělého parťáka, či spíše parťačku, kterou jsem poznal díky Facebooku. A ač oba cyklisté, „rande“ bylo v minipivovárku u Hastrmana . A začalo odhalování pro mne neznámých „intimních míst“ okolo Merklína, Hroznětína či Pstruží. Ať to byla návštěva lomu u Hroznětína , zmínka o zrenovovaném židovském hřbitově, ukázka  bývalé papírny ve Pstruží či prohlídka malé vodní elektrárničky a povídání  s jejím majitelem, panem Zavázalem. Dík patří parťačce.

Druhý den byl výlet do německé části hor a návštěva zámku ve Schlettau , přečerpávací elektrárny Markersbach . A večer seznámení s primovou kuchařkou Vlastičkou v restauraci U Medvěda, kde sem vlastně trávil celé čtyři noci. Jelikož ženat, tak samozřejmě samotinký.

Třetí den byl odpočinkový, navštívil sem duši a srdce Krušných hor – Přebuz – Jelení – Rolavu . Po návratu, občerstvení a focení odcházejícího dne proběhlo seznámení s milým párem z Plzně, ač vlastně Šumaváci, tak do Krušných hor rádi jezdi. A naše společná návštěva restaurace na náměstí v historii opředeném domě nám v dobrém slova smyslu vyrazila dech. Návštěva Hornoblatenského živoucího i neživoucího panoptika byla neskutečná.

Čtvrtý den to bylo opět do Erzgebirge, což jest německá část Krušných hor – návštěva továrničky na výrobu dřevěného uhlí , tedy milířů v Krušných horách, pokoukání na nejvyšší vodopády, tentokráte bohužel bez vody či návštěva největší přehrady Eibenstock.

Poslední, pátý den byl návrat po vlastní ose přes Boží Dar  a Klínovec se zastávkou v Měděnci, kde byla otevřena nová  štola Země Zaslíbená

A poznatek? Krušné hory nezklamaly a rada? Nejlepší je se seznámit s kuchařkou hned první den, pak se nemusíte bát, že by jste viděli dno talíře. A k tomu mě ještě po všechny čtyři dny obsluhovala pohodová, sličná slečna Bára, první den to bylo v minipivovárku U Hastrmana, aby tím dnem tam skončila a její profesionální kroky směřovaly zrovna do Horní Blatné, k Medvědovi.

Děkuji Krušným horám, děkuji obyvatelům těchto hor za krásné chvíle.

Bylo to pro mne prostě pět dní nirvány.