Když se topí pod kotlem v Krušných horách

Bývaly hrůzné časy, kdy elektrárny či teplárny pod Krušnými horami opravdu jen čmoudily. A vypouštěly do ovzduší opravdu kde co. Pamatuji si z dětství, že když napadl sníh, který snad ani nedopadl na zem bílý, stačilo pár hodin a byl  hnusně šedivý od popílku o velikosti snad i mexického dolaru.  V sedmdesátých letech nefungovalo totiž ani odpopílkování. 

To v osmdesátých letech odpopílkování fungovalo, zase nefungovalo odsiřování. Sice se tenkráte zkoušel na Tušimicích sovětský prototyp, na zařízení se  jezdily dívat delegace soudruhů ze všech tehdejších socialistických zemí, nikdy se jej ale nepodařilo uvést do provozu.

Mlha která v době inverze vytvořila pokličku se nedala považovat za bílou, byla hnusná, sytě žlutá, majíc barvu síry, přecházejíc někdy do celéh spektra barev. I dnes jsou v Krušných horách mlhy, opravdu je to o něčem jiném. Bílá je opravdu bílá.

A pokud budou mlhy  barevné je to jen a pouze  chyba autora fotografií.