Když dny přichází a odchází

Krušné hory jsou díky své délce /130km/ a průměrné šířce čtyřiceti kilometrů a dělící se vlastně do dvou států velice rozmanité. A při jejich poznávání se mi pod kůži vryly hlavně dvě místa.

Je to jak výhled z Jelení hory, tak oblast, které říkám duše a srdce Krušných hor. Srdcem nechť je Horní Blatná, městská památková zóna s plno zajímavostmi okolo. Ať jsou to Vlčí jámy, rozhledna na Hornoblatenském vrchu, technická památka Blatenský příkop, skaliska na Strašidlech či prostě jen okolní příroda aby nás to pak dovedlo do 10 kilometrů vzdáleného "trojmezí" Jelení - Rolava - Přebuz.

„Na duši a srdci“ těchto hor mě uchvacuje hlavně jejich mystičnost a opuštěnost, samozřejmě kromě krásy zdejší přírody.

Pokud na Jelení hoře zažijete jako kdysi jsem v jednom podzimním dnu plném mlhy vyrazil "zkontrolovat" horu a v ten okamžik kdy ji zdoláte se před Vámi rozestoupí opar a to ještě nikoliv horizontálně, ale vertikálně, tak si snad budete myslet, že i ta hora k Vám něco cítí.

Berte to jako subjektivní pohled jednoho, který propadl kouzlu novodobých, znovuzrozených Krušných hor.