Jeřabiny

Můžeme je považovat za jeden ze symbolů Krušných hor na pomezí léta a podzimu. Dny se začínají zkracovat, přidávají se chladná rána, pak se začínají zvidiitelňovat.

Z léta jsme zvykli na  sytě, šťavnatě zelenou barvu přírody, když se do ní začne pomalu vkrádat červeň . Ano, mám na mysli jeřabiny. Sice to nejsou nijak mohutné stromy,  ale pokud se obsypou plody  je nač se dívat. Jeřabiny nejsou jedlé, jsou jen nepoživatelné. Jeden druh jeřabin je však je  jedlý a chutný.  Jak jej poznat? Podle listů u jedlých jeřabin má zoubkování  do jedné třetiny až jedné poloviny části listu. Pokud si nebudeme jisti tvarem listů, můžeme zvolit další způsob jak je rozeznat - ochutnat. Nejsou jedovaté, jen hrozně trpké. Brrrrr. Ty jedlé jsou nasládlé, obsahují vitamín C stejně  jako šípek a dvakrát více než citróny. Kromě vitamínu A a C obsahují ještě karoten. třísloviny, pektin a vysoký podíl vlákniny. Tak koštuju, zatím se po každém ochutnání tvářím trpce, snad se někdy dočkám blaženého úsměvu.Ale i obyčejný pohled na ty nejedlé  je potěchou a důkazem proč  na ty hory,  které ač jsou krušné nenechám dopustit a stále a rád se vracím, snad bych je ani neopouštěl.