Vyrůstají nám na distanční výuce frustrované děti? Přehnané obavy, zdraví a životy jsou přednější… Glosa z páteční MF Dnes.
Návrat dětí do škol se stal v posledních týdnech mantrou zejména opozičních politiků a nespokojených rodičů, přestože mnozí odborníci i učitelé před takovým krokem důrazně varovali. Ještě ve středu to vypadalo, že počátkem března zamíří do škol maturanti a po nich další školáci.
V mateřinkách i prvních třídách ZŠ se virus šíří vydatně, podobně by řádil u vyšších ročníků, byť by testování něco zachytilo. Ale co by neočkovaní či čerstvě očkovaní učitelé neudělali pro vzdělání budoucí generace. A pokud by nějaký starší Ámos, vyčerpaný dvoukolejnou výukou, bitvu s covidem prohrál, dostal by jistě od úderníků metál za odvahu in memoriam. Učitelé pražského Gymnázia Na Zatlance by podle čerstvého rozhodnutí soudu měli dokonce distanční výuku zrušit a pozvat do lavic všechny ročníky okamžitě. Věřím, že studenta, jehož otec tuhle kulišárnu se souhlasem potomka spískal, čeká pochvala spolužáků a individuální péče pedagogů.
Podle posledních zpráv k návratu maturantů v nejbližších týdnech zřejmě nedojde, naopak se budou opět zavírat i první dva ročníky ZŠ a mateřské školy. Pokud se tedy opozice s vládními stranami dohodne, zda prodloužit stávající, údajně neústavní nouzový stav, či odhlasovat nový. Nebo pokud se do víkendu dočkáme pandemického zákona, který by zavření škol včetně Zatlanky právně zastřešil. (Od pátku se situace trochu vyjasnila - pozn. aut.)
V řadách pedagogických psychologů, kteří neučí a nikdy nebyli vystaveni virové náloži, již běžná třída produkuje i v dobách necovidových, vzrůstají pro změnu obavy o psychické zdraví školáků. Ztrácejí prý návyky, chybí jim sociální kontakty, přibývá depresí a frustrací z odtrženosti od kolektivu. Jistě na tom něco bude. Nutno však podotknout, že ne všechny děti s kolektivem hladce splynou, některé jsou frustrované kvůli své nezařazenosti, zažívají ve školách šikanu nebo různé formy ostrakismu. Pro ty může být distanční výuka časem odpočinku a cestou k nalezení rovnováhy.
Klasická škola není jedinou cestou ke vzdělání. Mnohé nadané děti se ve třídě nudí, jiné trpí sociálními konflikty či množstvím zbytečné teorie. Prvňáci a druháci strávili během pandemie ve škole více času nikoli proto, že by byli méně nakažliví než třeťáci, ale proto, že se s nimi učitel přes počítač špatně domluví. Starší školáci si poradí lépe, umí číst a psát a v kontaktu se spolužáky jsou neustále přes online technologie. Možná si v posledním roce nacpali do hlavy méně faktů, prošli s učiteli méně ubíjejících cvičení, ale zase se neučili samostatnosti a práci s počítačem. Obojí se jim bude hodit. Návyky a dovednosti kdykoli rychle naskočí, děti mají mnohem větší schopnost regenerace než dospělí.
A pokud máte skutečně doma dítko frustrované z nedostatku fyzických sociálních kontaktů, pořiďte mu štěně. Až budete společně venčit, utírat loužičky a lovit zvědavé mládě z temných škvír a kanálů, zapomenete na pandemickou krizi, frustrace i deprese a budete se těšit jen na chvíli klidu. A váš sociálně izolovaný školák získá návyky a dovednosti, které v dospělosti třeba jako rodič jistě zúročí.
Psáno pro MF Dnes, 26. 2. 2021
