Robím maturitní karty a pustila jsem si k tomu v televizi Želary! Před týdnem jsem na nich byla v Rokoku a pěkně mi tamní představení nadzvedlo mandle. Tak proč se nepodělit.
Želary jsou skvělá kniha, napsaná čistým básnickým jazykem. Osm samostatných povídek, propojených postavami a teskným kouzlem odcházejícího času. Příběh filmový má speciální děj - podle jeho scénáře vznikla novela Jozova Hanule. Ale postavy z povídkové knihy se tu objevují - Žeňa, Lucka Vojničová, doktor Beníšek, Jurigovi...
Také pan učitel a želarský farář, dva souputníci a v lecčems soupeři. Učitel je poněkud frustrovaný, přísný a rigidní muž. Farář naopak světec, kterého tragická příhoda z mládí - na nůž mu naběhl patnáctiletý kamarád - navždy poznamenala a přivedla na cestu kněžství. Je to moudrý člověk, srovnaný se svými farníky i se svým životem. Dobře si rozumí i se svéráznou Luckou, která v mnohem připomíná slavné "žítkovské bohyně" (ostatně děj obou knih se odehrává na moravsko-slovenském pomezí, v Bílých Karpatech).
A je to také člověk statečný - oddá Elišku s Jozou, ačkoli ví, že mu hrozí nebezpečí. (Podobný je i P. Meloun ve Škvoreckého Prima sezóně - vzpomínáte na povídku Zamřížovaný charleston? P. Meloun potřebuje, aby mu Danny pomohl přepsat matriku - kvůli jedné farnici původně židovského vyznání.)
Jaké tedy bylo moje překvapení, když na mě z divadelní adaptace vyskočil mladíček s mlékem na bradě (jinak mám J. Noska docela ráda), který stále dokola opakoval fráze z katechismu, křižoval se po každém sprostém slově a okatě předváděl, jak si lidé nezasvěcení představují, že myslí a mluví faráři. K dovršení všeho pak pěstoval jakési techtle mechtle s gestapem.
Dýchala z toho prachsprostá, hloupá proticírkevní propaganda. Co však je ještě horší - autoři divadelní adaptace hrubě a necitlivě proměnili známé a oblíbené literární dílo. Být autorkou, pošlu jim z literárního nebe pár pohlavků.
O přestávce jsem se vyřítila k bufetu a začala pištět jako vzteklá myš. Moje kolegyně se mě snažily uklidnit - jim se představení celkem líbilo! Už jsem chtěla vzteky rozkousat program, když mě v hledišti pozdravil povědomý pán. A pronesl vysvobozující větu:
"Co to s tím farářem udělali? Vždyť to je tak krásně napsaná postava!"
Pan doktor z městečka XY mě pravděpodobně zachránil. Nevynadala jsem hercům během představení a nezačala hlasitě komentovat předváděný děj. Bylo to o fous.
Dnes mi od pana doktora přišel mail - poslal své nesouhlasné vyjádření přímo tvůrcům.
Já jim pošlu tenhle blog. A věřím, že Květa Legátová se na mě určitě zlobit nebude.
